PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 11. díl: problematický vzor „stavení“

Skloňování podstatných jmen patřících pod vzor „stavení“ je zvláště v jednotném čísle pěkně nepraktické. Proč? Protože tvary skoro ve všech pádech mají stejnou koncovku. Však se podívejte: 1. stavení 2. stavení 3. stavení 4. stavení 5. stavení 6. stavení 7. stavením Pro češtinu, která bohatou škálu koncovek nutně

PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 9. díl: příklonka „-li“

„Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdélku?“ Slavný veršovaný citát z cimrmanovské scénky Elektrická sesle představuje zajímavé použití příklonného „-li“. Jsme totiž zvyklí, že tato příklonka se přidává k přísudku a vytváří tak větu podmínkovou. Například: Najdeš-li ho doma, zavolej mi. (První

PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 8. díl: proteze není protéza

Výraz „protéza“ dobře známe z medicíny. V lingvistice se používá příbuzný pojem, totiž proteze. „Protetickými hláskami“ nazýváme hlásky přidané na začátek slova, aby se snáze vyslovovalo v proudu řeči. Určitě nejznámější a u nás nejrozšířenější protezí je přidávání hlásky V ke slovům začínajícím na O. Tedy