Ondyno jsem na webu narazil na článek pojednávající o literárním fenoménu posledních let, sérii románů „50 odstínů“ do E. L. Jamesové. Zabrousil jsem i na následnou diskusi, jelikož mě zajímalo, co o těchto románech soudí zástupci běžné internetové komunity.

Výsledek byl očekávaný a odpovídal hypu, který se kolem románů vytvořil – většině mužů se nelíbily, zatímco čtenářky byly vesměs nadšené. Zaujal mě výrok jisté dámy, která reagovala na argument jiných diskutujících, že nejvíce jim na knize vadí její nerealističnost: Postavy se chovají na každé stránce jinak, scény z intimního života takhle v životě nefungují… a tak podobně. Ona paní (fanynka knihy) tyto argumenty nevyvracela, jen podotkla, že to přece nevadí, vždyť taková nerealističnost prý k literatuře patří. A jako příklad mimo jiné uvedla J. R. R. Tolkiena a jeho slavné fantasy knihy, protože jeho příběhy se dokonce odehrávají v neexistujícím světě a také to nikomu nevadí.

Aby nedošlo k mýlce – nechci zde porovnávat kvalitu 50 odstínů se Středozemí. Ostatně první zmíněnou sérii jsem ani nečetl a číst nehodlám. Jenže argument oné dámy mě přinutil k zamyšlení: Proč nám vlastně někdy „nerealističnost“ vadí a jindy ne?

Hned mě napadlo, že pleteme hrušky s jablky. Je totiž potřeba rozlišovat mezi dvěma aspekty, které bychom mohli pracovně nazvat „nereálnost“ a „nerealističnost“. Jedna věc je psát o věcech, jež se nikdy nestaly a jsou tedy nereálné – to je vlastně v beletrii pravidlem. Pokud kniha pojednává pouze o skutečnostech, které se udály, řadíme ji pod hlavičku „literatura faktu“. V beletrii považujeme nereálnost za naprosto přirozenou a nevyhnutelnou a v žádném případě nejde o známku neschopnosti autora.

Vlastně je to spíš naopak, svědčí to o míře jeho fantazie a kreativity.Všechna slavná literární díla, na něž si dokážete vzpomenout, od Bhagavadgíty přes Odysseu až po Malého prince, vypráví o událostech, postavách a někdy i místech, jež nikdy neexistovaly. Vytvořit pak celou mytologickou soustavu a fiktivní svět s vlastními zákonitostmi a tisíciletími historie, jako to dovedl oxfordský profesor Tolkien, po zásluze znamená vstupenku mezi nesmrtelné.

Něco docela jiného je to, co nazvěme nerealističností: Postavy mění svoje reakce a charakter bez zjevného důvodu, vyjadřují se vzhledem k okolnostem či svému původu absurdně, děj je prošpikován nesmyslnými náhodami, logickými nesrovnalostmi a nepravděpodobnými souhrami okolností a před očima překvapeného čtenáře se odehrávají scény, které připomínají nepovedenou grotesku. To prosím není projev autorovy fantazie a tvořivosti, ale literárního diletantství.

Kdo četl skvostný literární kousek Saturnin, asi si teď vzpomněl na závěrečnou pasáž této knihy, kde Saturnin v dopisech líčí panu Oulickému právě takovou nerealističnost některých literárních děl. Kupříkladu když šestileté pachole po ztroskotání na pustém ostrově prohlásí k ostatním: „Bohdá, že žízní nezahyneme!“ Problém není v tom, že si autor scénu s dítětem vymyslel – to k beletrii patří. Potíž spočívá v tom, jak ji vymyslel, totiž že do úst šestiletého dítěte vložil sloh jak z Bible kralické.

Znamená to, že nerealističnost nemá v literárním světě místo? Chtělo by se říci, že nemá, ale odpověď není tak jednoduchá. Co třeba pohádky? Jsou plné stereotypních, šablonovitých postav, jaké v životě zpravidla nepotkáme, okolnosti vždycky neuvěřitelnou náhodou hrají ve prospěch hlavního hrdiny… A přece takové knihy pořizujeme a čteme je svým dětem. Proč? Protože dětem se to líbí. A totéž platí o morzakorech pro pubertální chlapce nebo červené knihovně pro dívky. Samozřejmě taková literatura je určená pro zatím nedospělé čtenáře, jejichž vkus se stále vyvíjí.

Snad je trochu smutné vidět, že i miliony dospělých s nadšením sahají po nerealistických příbězích. Ale dokud bude poptávka, bude i nabídka. I když se nám to nemusí líbit, literatura není jen světem umění, ale i miliardovým trhem. A i kdyby byly knihy E. L. Jamesové prodchnuty třeba všemi 50 odstíny nerealističnosti, pochybuji, že to tuto čerstvou multimilionářku nějak zvlášť trápí.

50 odstínů reality
Štítky:

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít