„Berte a vychutnávejte“

Přestože věci veřejné normálně příliš nekomentuji, dnes si dovolím udělat výjimku. Nejedná se totiž o nic menšího než o jídlo, tedy o téma, k němuž mám svým založením poměrně blízko.

Na serveru ihned.cz jsem zaregistroval článek Kvalita potravin v ohrožení. Obchodní řetězce nutí výrobce šetřit na surovinách. Jeho podstatou je informace, že obchody chtějí kompenzovat zvýšení DPH tlakem na výrobce, aby osekali náklady a dodávali jim potraviny ještě levněji.

Co to bude znamenat v praxi, to lze snadno odhadnout. Dá se předpokládat, že v rámci „racionalizace“ výroby budou u běžných potravin eliminovány i poslední zbytky čehosi, co by se snad dalo označit za kvalitní suroviny. Jejich místo zaujme další chemie, náhražky a odpad.

(Vzpomínám si, jak jsme si jednou ve chvilce nepozornosti zakoupili párky, které – jak se ukázalo při bližším ohledání štítku – neobsahovaly ani gram masa. Kromě nezbytných emulgátorů je tvořil pouze tuk a kuřecí kůže. Mňam. Podobných dobrot teď zřejmě bude ještě přibývat.)

Obchody nás (zřejmě) mají přečtené

Pořád nedokážu pochopit, že současná – ani budoucí – situace zřejmě nikterak neodporuje všeobecnému vkusu. Rozumím tomu, že vyjít s penězi dneska není jednoduché. Chápu snahu ušetřit. Ale to jsme na tom opravdu tak špatně, že si pro pár korun budeme huntovat zdraví takovými „blafy“? Tvoří opravdu dominantní část trhu spotřebitelé, kteří se stejnou samozřejmostí, s jakou si nalijí do nádrže auta „épětaosmdesátku“, nakoupí kila a kila odpadků, protože je toho hodně za (relativně) málo peněz?

Obchodní řetězce jsou očividně přesvědčené, že ano.

Ve zmiňovaném článku mě zaujal výrok pana Ditmara, generálního ředitele firmy Spar (a o něm jsem chtěl hlavně psát). Nepředpokládám, že by vědomě chtěl působit tak cynicky, ale když jsem si jeho slova „přeložil“, skoro mě zamrazilo. O to víc, když jsem si uvědomil, že má možná pravdu…

Martin Ditmar řekl: „Pokud zákazník preferuje výrobky s určitými přidanými látkami, pak mu je nabídneme. Je to otázka chuťových preferencí každého národa.“

Jinými slovy: „Ano, prodáváme odpadky prezentované jako potraviny, ale je to z toho prostého důvodu, že naši zákazníci jsou otrlá čuňata a přesně tohle po nás chtějí.“

Co na to Arthur Dent?

Při čtení článku jsem si okamžitě vybavil scénku z knížky Douglese Adamse „Restaurant na konci vesmíru“. Vzpomínáte na souboj Arthura Denta (toho původního 😉 ) s nutrimatickým syntetizérem tekutých nápojů, který mu vytrvale podstrkoval tekutinu, „jež se téměř úplně, ale ne zcela naprosto nepodobala čaji“?

Pro připomenutí:

• Arthur zahodil šestý šálek ohavné tekutiny.
• „Poslouchej, ty mašino zatracená,“ oslovil přístroj, „tvrdíš, že dokážeš syntetizovat jakýkoliv nápoj, tak co mi pořád strkáš tu břečku?“
• „Vysoce výživný nápoj vyznačující se příjemnými chuťovými vlastnostmi,“ zabublal přístroj a dodal: „Berte a vychutnávejte.“
• „Chutná to hnusně!“
• „Pokud vám nápoj poskytl příjemný zážitek,“ bublal stroj dál, „proč ho nenabídnout i svým přátelům?“
• „Protože je nechci ztratit,“ odpověděl Arthur briskně. „Tak budeš už konečně poslouchat, co říkám? Ten nápoj…“
• „Ten nápoj,“ přerušil ho přístroj sladce, „byl vyroben na míru, aby vyhovoval vašim individuálním nárokům na výživnost a požitek.“
• „Aha, takže podle tebe jsem masochista s přísnou dietou, co?“ zavrčel Arthur.
• „Berte a vychutnávejte.“

Závěr

Je dost možné, že obchodní řetězce opravdu dělají, co mohou, aby nám nabídly potraviny, které vyhovují našim „individuálním nárokům na výživnost a požitek“. Pokud to tak je, pak je to s námi jako se strávníky horší, než jsem si myslel.

P. S. Čtenář laskavě odpustí to zobecňování 😉