Skloňování podstatných jmen patřících pod vzor „stavení“ je zvláště v jednotném čísle pěkně nepraktické. Proč? Protože tvary skoro ve všech pádech mají stejnou koncovku. Však se podívejte: 1. stavení 2. stavení 3. stavení 4. stavení 5. stavení 6. stavení 7. stavením Pro češtinu, která bohatou škálu koncovek nutně
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 10. díl: vejce, ale vajec
Oblíbený zdroj bílkovin, který nazýváme „vejce“, se skloňuje skoro ve všech pádech normálně: vejci, vejcem, vejcích… Jedinou výjimkou je 2. pád množného čísla, kde se náhle E mění na A: vajec. Proč máme vEjce, ale vAjec a vAjíčko? V našem seriálu už
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 9. díl: příklonka „-li“
„Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdélku?“ Slavný veršovaný citát z cimrmanovské scénky Elektrická sesle představuje zajímavé použití příklonného „-li“. Jsme totiž zvyklí, že tato příklonka se přidává k přísudku a vytváří tak větu podmínkovou. Například: Najdeš-li ho doma, zavolej mi. (První
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 8. díl: proteze není protéza
Výraz „protéza“ dobře známe z medicíny. V lingvistice se používá příbuzný pojem, totiž proteze. „Protetickými hláskami“ nazýváme hlásky přidané na začátek slova, aby se snáze vyslovovalo v proudu řeči. Určitě nejznámější a u nás nejrozšířenější protezí je přidávání hlásky V ke slovům začínajícím na O. Tedy
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 7. díl: tabuová slova
V dávných dobách lidé docela běžně věřili, že název určité bytosti nebo jevu má jakési sepětí s její podstatou. A že tedy vyslovením tohoto jména je například možné takovou věc přivolat. Známe to z náboženské oblasti – například v židovské kultuře se zhruba před dvěma tisíci
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 6. díl: významová diferenciace
Ve vývoji jazyka hrají zásadní roli hláskové změny. Z hlásek se stávají dvojhlásky, souhlásky se měkčí, výslovnost se zjednodušuje a tak dále a tak dále. Neustálé hláskové změny mají zajímavý vedlejší efekt: Výjimečně se totiž stane, že původní podoba slova (před hláskovou
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 5. díl: břímě vs. břemeno
Že se v češtině dá jedna a tatáž věc označit různými názvy, všichni dobře víme. Proč se tedy zdržovat přemýšlením o tom, že máme dvojici synonym „břímě – břemeno“? Odpověď je prostá: V tomto článku nám totiž nepůjde konkrétně o dvojici „břímě – břemeno“, ale o celou
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 4. díl: proč je Ú jen na začátku slov
Jedna ze základních pouček, které jsme se naučili při hodinách češtiny, zní, že uprostřed slova a na konci je vždy Ů, zatímco na začátku výhradně Ú. Přitom výslovnost je stejná, takže uvedené pravidlo vypadá jako zbytečná zvůle pánú profesorú. Pardon,
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 3. díl: vznik Ř
Hláska Ř je jedním z unikátů českého fonetického systému. Ani v nám nejblíže příbuzných jazycích ji nenajdete, snad jen v polštině existuje foném, který české Ř připomíná. Jak vůbec v češtině vznikla tak komplikovaná hláska, natolik složitá na vyslovení, že se ji mnohé děti
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 2. díl: kde se vzalo F
Poupravíme-li známý citát Johna Donna, můžeme říct, že „žádný jazyk není ostrov sám pro sebe“. Vždycky na něj působí, ovlivňují ho a pozměňují jazyky okolní. Jazyky si mezi sebou vyměňují slova a někdy se v jednom objeví i celá vazba vzniklá pod