Všude na světě najdete lidi s báječným smyslem pro humor. V některých národech je navíc styl humoru velmi charakteristický, třeba v Británii. Ale já si dovolím vyřknout smělé tvrzení, že Češi patří k národům, jejichž vztah k humoru je vůbec nejintenzivnější.
Anketa cen Magnesia Litera
Jistě by se o tom dala napsat celá rozsáhlá esej, nebo dokonce zpracovat studie, ale já se na tuto záležitost chci podívat jen z hlediska literatury.
Je to přesně na den dva měsíce, kdy byly vyhlášeny výsledky ankety cen Magnesia Litera o českou knihu století. Ankety byly vlastně dvě: jedna mezi odborníky, druhá mezi veřejností. A výsledky hovoří za vše – mezi odbornou veřejností zvítězil román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a čtenáři zvolili legendárního Saturnina. V anketě výrazně zabodoval také Karel Poláček s Bylo nás pět a Divadlo Járy Cimrmana.
Není zajímavé, že většina těch největších děl naší literatury, přinejmenším v moderní době, je vlastně humoristická? Vždyť i takový román Válka s mloky obsahuje spoustu humoru, přestože se zabývá velmi vážnou myšlenkou. A jeho autor, Karel Čapek napsal (kromě řady vážných děl, samozřejmě) také třeba Zahradníkův rok, který je vtipný až k popukání.
To víte, že by se mezi českými literárními velikány našli i tací, kteří se humoru vyhýbali obloukem. Ale ruku na srdce – kolik vás jich napadne? A není bez zajímavosti, že přinejmenším podle ankety cen Magnesia Litera se zdá, že ani pro širokou veřejnost, ani pro tu odbornou nepatří jejich díla mezi ta úplně největší. Ta, která „definují“ naši literární scénu.
Není to tak běžné
Srovnejte to například se sousedním Polskem. Může se pyšnit bohatou sbírkou výjimečných literátů – ostatně hned tři polští spisovatelé obdrželi Nobelovu cenu za literaturu. Ovšem pokud je mi známo, žádný z této trojice se neproslavil zrovna humornými texty, vlastně spíš vyloženě naopak.
Neznamená to, že Poláci se neumějí zasmát. Jenom v jejich literatuře možná nemá humor tak zásadní místo jako v našem národě. A zdá se, že když něco máte rádi, stanete se v tom mistry.
Humor v literatuře pro nás možná představoval i vítaný lék na bolest duše. Spoustu lidí překvapí, že dvě z nejslavnějších perel humoristické prózy u nás vznikly v době velmi temné, době okupace. Saturnin se na pultech objevil v roce 1942 a Bylo nás pět ho následovalo hned v roce dalším.
Celou tuto úvahu nemyslím nijak vlastenecky. Nesnažím se říct, že Češi jsou nejvtipnější národ na světě (a i kdyby byli, nic by to nevypovídalo o jejich kvalitách celkově). Jen mě napadlo, jak to máme v tom našem literárním rybníčku pěkně zařízeno: Naši spisovatelé nás rádi rozesmávají a my se rádi rozesmávat necháme.
A když se nasytím ponurých vizí a hlubokých myšlenek v předních světových klasikách, vždycky si rád otevřu Muže se psem nebo Klapzubovu jedenáctku, abych si připomněl, že dokud máme humor, tak špatně ještě není.