V tomto případě se dělají chyby poměrně často. Je to dáno i tím, že tato slůvka často v řeči vyslovujeme dlouze i tam, kde se píší krátce. Ovšem poučka je nanejvýš jednoduchá: Ve 4. pádě se píše krátká samohláska (ji/ni), ve všech ostatních pádech dlouhá (jí/ní).

Pomocí pro vás může být to, když si za dané zájmeno dosadíte ukazovací zájmena té, tou a tu. Pokud se do věty hodí zájmeno tu, měli byste napsat ni, ji (krátce). V ostatních případech (té, tou) napište jí, ní (dlouze).

  • Dal pusu a utekl. (3. pád – té)
  • Půjdu s  na procházku (7. pád – tou)
  • Poslala ji do krámu pro housky. (4. pád – tu)

Pozor! V některých případech může záměna znamenat i významový rozdíl, jako v následujícím případě:

  • Naléhal na ni. (tj. snažil se ji o něčem přesvědčit)
  • Naléhal na . (tj. byl nad ní a snažil se si na ni lehnout)

Stejné pravidlo (i pomůcka) platí i pro koncovku přivlastňovacích zájmen náš, váš.

  • Popiš naši vlast. (4. pád – tu)
  • Píchla jsem kolo na vaší příjezdové cestě. (6. pád – té)

Zdroje:

  • Stručná mluvnice česká, strana 92 (FORTUNA, 2002)
Ji/jí; ni/ní; naši/naší

Čeština pod lupou

Čeština pod lupou

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít