V tomto případě se dělají chyby poměrně často. Je to dáno i tím, že tato slůvka často v řeči vyslovujeme dlouze i tam, kde se píší krátce. Ovšem poučka je nanejvýš jednoduchá: Ve 4. pádě se píše krátká samohláska (ji/ni), ve všech ostatních pádech dlouhá (jí/ní).

Pomocí pro vás může být to, když si za dané zájmeno dosadíte ukazovací zájmena té, tou a tu. Pokud se do věty hodí zájmeno tu, měli byste napsat ni, ji (krátce). V ostatních případech (té, tou) napište jí, ní (dlouze).

  • Dal pusu a utekl. (3. pád – té)
  • Půjdu s  na procházku (7. pád – tou)
  • Poslala ji do krámu pro housky. (4. pád – tu)

Pozor! V některých případech může záměna znamenat i významový rozdíl, jako v následujícím případě:

  • Naléhal na ni. (tj. snažil se ji o něčem přesvědčit)
  • Naléhal na . (tj. byl nad ní a snažil se si na ni lehnout)

Stejné pravidlo (i pomůcka) platí i pro koncovku přivlastňovacích zájmen náš, váš.

  • Popiš naši vlast. (4. pád – tu)
  • Píchla jsem kolo na vaší příjezdové cestě. (6. pád – té)

Zdroje:

  • Stručná mluvnice česká, strana 92 (FORTUNA, 2002)
Ji/jí; ni/ní; naši/naší

Čeština pod lupou

Čeština pod lupou