Slovo kredit má několikerý význam. Tím základním (a např. podle Slovníku spisovné češtiny i jediným) je „úvěr“. Dalším významem (který nacházíme například v Příručním slovníku jazyka českého nebo Slovníku spisovného jazyka českého) je „důvěra, vážnost“.
Vysoké školy mají na kreditech založen svůj hodnoticí systém. Zdaleka nejčastěji se ale o kreditu mluví v souvislosti s mobilními telefony, konkrétně s předplacenou částkou, kterou lze provolat, proesemeskovat či jinak „proužívat“ 😉
Z hlediska pravopisu je klíčové, že ačkoli je „d“ tvrdá souhláska, píše se v přejatém slově kredit vždy měkké „i“, tedy kredit, nikoli kredyt. Totéž pochopitelně platí i o odvozených přídavných jménech kreditní, kreditový (nikoli kredytní, kredytový).
- Už bych si měl pomalu zase dobít kredit do mobilu. (nikoli kredit do mobilu)
Další obvyklá spojení:
- kreditový systém (nikoli kredytový systém)
- kreditní karta Cetelem/Citibank (nikoli kredytní karta Cetelem/Citibank)
- kredit O2/Vodafone/T-Mobile (nikoli kredyt O2/Vodafone/T-Mobile)
Zdroje: Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, Příruční slovník jazyka českého