Nabytí právní moci, nikoli nabití právní moci

Právní moc je definována jako „vlastnost soudního nebo správního rozhodnutí spočívající v jeho konečnosti, závaznosti a nezměnitelnosti“. Rozhodnutí nabývá právní moci ve chvíli, kdy už proti němu neexistuje řádný opravný prostředek (nebo v případě, kdy tento opravný prostředek nebyl podán v zákonné lhůtě, eventuálně byl po podání vzat zpět).

Právnické definice ale raději přenecháme povolanějším. Z hlediska pravopisu je důležitější, že právní moc se nabývá a nikoho „nebije“ ani nikdo ji nenabíjí.

Píšeme tedy:

• nabytí právní moci (ne nabití právní moci)
• nabýt právní moci (ne nabít právní moci)

Ke slovesné podobě ještě dodáme, že v úzu výrazně převažuje vazba s 2. pádem (tedy nabýt právní moci) nad vazbou se 4. pádem (nabýt právní moc).

 

Zdroj: Slovník spisovné češtiny, Wikipedie