Otázka, jak skloňovat zájmeno „já“, je jedním z nejhledanějších jazykozpyteckých dotazů na českém internetu. Problematické mohou být hlavně tvary 2., 3., 4. a 6. pádu, kde pisatelé někdy váhají mezi tvary „mě“ a „mně“.
Kompletní skloňování zájmena „já“
| Pád | Tvar |
|---|---|
| 1. | já |
| 2. | mě (mne) |
| 3. | mně (mi) |
| 4. | mě (mne) |
| 5. | – |
| 6. | mně |
| 7. | mnou |
Mě, nebo mně?
K určení správného tvaru můžete využít jednoduchou pomůcku:
Převést větu do 2. osoby, tedy nahradit mě a mně zájmeny tebe (tě) a tobě. Pokud se do věty hodí zájmeno tebe (tě), je správná varianta mě, pokud se do ní hodí tobě, je správná varianta mně. (Viz samostatný příspěvek Mě versus mně.)
- Mně se to nelíbí (lze nahradit zájmenem tobě).
- Beze mě tam určitě nechoďte (lze nahradit zájmenem tebe).
Můžete si také pamatovat, že ve 2. a 4. pádu (násobky dvou) se píše mě (dvě písmena) a ve 3. a 6. pádu (násobky tří) se píše mně (tři písmena).
Uvidíte, která pomůcka se vám osvědčí víc 🙂
Mě a mne
Jak uvádí ÚJČ, obě varianty používané ve 2. a 4. pádu (tedy mě i mne jsou tvarově rovnocenné) – obě se dají použít k vyjádření důrazu, v pozici příklonky i po předložce. Za zmínku ale stojí, že varianta mne už je vnímaná spíš jako knižní.
Z dat dostupných v rámci programu SyD, který slouží k porovnávání variant slovních tvarů v korpusech, vyplývá, že procentuální zastoupení tvaru mě v psaném jazyce je téměř 84procentní a v mluveném jazyce cca 99,9procentní.
Mně a mi
Na rozdíl od dvojice mě a mne neplatí, že by mně a mi byly tvarově rovnocenné. Variantu mi můžeme použít pouze ve 3. pádu (ne v šestém) a pouze v příklonné pozici.
Naproti tomu mně můžeme používat nejen jako příklonku, ale také k vyjádření důrazu a po předložce.
Můžeme tedy například napsat:- Pověz mi (i mně) o tom.
- Nechte to na mně (ne na mi).
- Dej to radši mně (ne mi).
Zdroje
- Slovník spisovné češtiny
- Internetová jazyková příručka ÚJČ AV ČR
- Cvrček, V. – Vodnřička, P.: SyD – Korpusový průzkum variant. FF UK. Praha 2011. Dostupný z WWW: <http://syd.korpus.cz>.
- Cvrček, V. – Vondřička, P.: Výzkum variability v korpusech češtiny. In: F. Čermák (ed).: Korpusová lingvistika Praha 2011. 2. Výzkum a výstavba korpusů. NLN. Praha, (s. 184.195).