Desetinné třídění jednotlivých částí textu je běžnou součástí (nejen) odborných textů. K jeho správné podobě se vyjadřuje norma ČSN 01 6910, typografické příručky a teď už i Zápisník šíleného korektora 🙂
Lidi dělíme různě. Já například, řekl kat, je dělím na hlavy a trupy.
Podobná zásada, jaká je vyjádřena ve staré anekdotě uvedené výše, platí i v případě prakticky veškerých textů. I jejich členění je možné pojmout různě. Obecně vzato, v odborné literatuře se s úspěchem využívá označování jednotlivých částí textu údaji složenými z arabských číslic členěných tečkami.
To je to známé:
1 Co vám nabízíme
1.1 Korektury
1.1.1 České
1.1.1.1 Gramatické
1.1.1.2 Stylistické
1.1.2 Cizojazyčné
1.2 Copywriting
atd. atd.
Jaké zásady platí
- jednotlivé číslice se rozdělují tečkami bez mezer
- za poslední číslici se neklade tečka (píšeme tedy 1.1, 1.1.2, nikoli 1.1., 1.1.2.)
- číslování může začínat i nulou (např. úvod)
Co se týče začátku textu po číselném údaji, norma doporučuje psát text od jednotné svislice se zřetelem k nejdelšímu číselnému označení. Kniha Praktická typografie to rovněž uvádí jako jednu z možností.
Jako správnou však udává i variantu bez jednotné svislice pro psaní textu (viz modelový výčet s korekturou a copywritingem).
Číslovaný výčet podle zásad normy ČSN 01 6910
Donutit MS Word, aby dokument takto předpisově upravil, to je na hodně dlouho.
Kdesi (už si nepamatuju kde) jsem se setkal s názorem, že pokud v takovémhle seznamu stojí na začátku řádku jediná celá číslice (tj. nikoliv desetinné číslo), doporučuje se dát za ní tečku – přestože za desetinná čísla se pak tečka už nedává. Například:
1. Co vám nabízíme
1.1 Korektury
1.1.1 České
atd.
Prý je to tak typograficky libější, protože samotné (nedesetinné) číslo vypadá jako kůl v plotě.
Ať tak nebo tak, formátovacích konvencí rozhodně existuje víc a já si nejsem jistý, jestli je vůbec potřeba, aby takovéhle věci upravovala státní norma. Zrovna v případě očíslovaných seznamů si opravdu nedovedu představit, jak by nedodržením některé konkrétní formátovací konvence mohlo dojít k nedorozumění nebo k nekompatibilitě dat.
Za přijatelné považuju ledatak zakotvení jedné konkrétní formátovací konvence (ne nutně té z normy ČSN) v interním stylovém manuálu nějaké publikace nebo organizace za účelem dosažení konzistence.
„Za přijatelné považuju ledatak zakotvení jedné konkrétní formátovací konvence (ne nutně té z normy ČSN) v interním stylovém manuálu nějaké publikace nebo organizace za účelem dosažení konzistence.“
Toto právě činí ČSN. Například pro formální úpravu obchodních a úředních písemností ČSN 01 6910.
Že je to správné potvrzuje to, že za chybějící normu stanovující typografická pravidla (ON 88 2503) je stále používána ČSN 01 6910. Tedy je vidět, že typografie cítí neexistenci své normy jako nedostatek. Tedy nestačí vydávané publikace s typografickými pravidly. Navíc je nutné uvést, že některá pravidla pro úpravu písemností jsou dokonce stanovena závazně – jsou uvedena v právních předpisech, tedy je jim dána vyšší vážnost, než těm normativně upraveným.
„Donutit MS Word, aby dokument takto předpisově upravil, to je na hodně dlouho.“
Nejde o to donutit Word, aby takto dokument upravil, ale rovnou dokument v této upravě napsat. To je poměrně jednoduché.
Mam upravu textu, nevim si s nimi rady