Lidí, kteří se přímo živí psaním, je jen hrstka – pár spisovatelů a nemnoho copywriterů. Ale to neznamená, že my ostatní občas nevytváříme v rámci své profese texty.
Někdy jde o komunikaci s klienty či zákazníky. Jiný píše texty na vlastní webovky. Někdo zase v práci píše dokumentaci, obchodní podmínky, návody či pokyny… A nezapomeňme na studenty a jejich akademické práce. Určitě chceme, aby takové texty byly nejen reprezentativní, ale i srozumitelné, čtivé a přehledné.
Jenže je tu problém – ono vědomí, že jde o text řekněme oficiální povahy, nás kolikrát svazuje. Ve snaze napsat text, který bude „vypadat reprezentativně“, sklouzáváme často k umělému, úřednickému vyjadřování, které je všechno jen ne srozumitelné. Co s tím?
Plain language neboli přístupná čeština
Tzv. plain language není jazyk jako třeba čeština nebo angličtina. Je to spíš určitý způsob psaní – takové vyjadřování, díky němuž čtenář rychle a přesně pochopí, co mu chcete sdělit. A tímhle způsobem můžete psát (a měli byste!) v jakémkoli jazyce, včetně naší mateřštiny.
Jako česká alternativa pojmu plain language se docela dobře hodí „přístupná čeština“. Na západ od našich hranic už je to pár let velký trend: texty, které jsou určené pro normální lidi, psát tak, aby jim také normální lidé snadno porozuměli.
Vždyť je to výhra i pro mě jako autora textu – když napíšu text jasně a srozumitelně (zkrátka plain language), mám mnohem větší šanci, že z potenciálních klientů, kteří ho čtou, se stanou reální klienti. Nebo že věci, které jsem v textu pracně popsal, nebudu muset do omrzení znovu vysvětlovat, protože je nikdo nepochopil.
Jak tedy toto žádoucí umění přístupné češtiny čili plain language ovládnout?
Jak se plain language naučit
Jedna dobrá zpráva: Nepotřebujete ani ždibíček spisovatelského talentu. Nemusíte měsíce či roky studovat bohemistiku. A rozhodně nepotřebujete dva tituly a k tomu velký doktorát – ty jsou někdy dokonce spíš na překážku.
Plain language totiž není nic jiného než jazyk, jímž všichni běžně mluvíme. Ano, přístupná čeština je přece především přirozená, a co může být přirozenější než to, jak jazyk používáme v běžných každodenních situacích?
V tom tzv. plain language všichni přemýšlíme, a tím pádem jím i mluvíme. Když si ráno u snídaně povídáte s rodinou, když prohodíte pár slov u stánku s kávou, když líčíte kolegům, co jste prožili o víkendu, když na poradě přesvědčujete ostatní o svém návrhu…, je to vždycky v přístupné češtině. Protože přístupná čeština = jazyk, kterým mluvíme.
Co z toho vyplývá? Že plain language umíme všichni. Je nám bytostně vlastní. Používáme ho dnes a denně. Stačí tedy jen „odemknout“ tuto schopnost i pro případy, kdy něco sepisujeme. Zkrátka umět promítnout plain language i na papír.
Akorát nám musí někdo vysvětlit, v čem konkrétně se to, jak mluvíme, liší od toho, jak většina z nás píše. Na co si dát pozor, čeho se vyvarovat, na co se soustředit.
Pokud byste chtěli, aby se i ve vaší firmě či instituci psalo jasně, stručně a čtivě, dejte nám vědět. V zábavném a interaktivním kurzu vás během pár hodin naučíme, jak na to. Jak psát přístupnou češtinou.
Díky moc za tento článek. V češtině není moc pramenů na toto téma a přitom je přístupný jazyk tolik potřebný zejména pokud jde o zajištění přístupu znevýhodněných skupin ke kultuře, službám atd.