Na rozdíl například od angličtiny, kde je slovosled v zásadě fixní, má čeština tzv. volný slovosled. Znamená to, že slova ve větě můžeme (a v řeči to také přirozeně děláme) libovolně přeskupovat, aniž bychom se tím provinili proti přirozeným zákonitostem jazyka.

Takové změny ve slovosledu nejsou samoúčelné – posouváme totiž pomocí nich ve větě důraz. Klíčové či nové sdělení klademe přirozeně na konec. To je podstata správného AČV neboli aktuálního členění větného.

Volnost slovosledu v češtině ale neznamená, že na pořádku slov ve větě nezáleží. Promyšleným umístěním jednotlivých slov zejména do delších vět a souvětí můžete výrazně napomoci plynulosti textu, a dokonce i jeho srozumitelnosti.

Během naší dnes už velmi bohaté korektorské praxe jsme narazili na nesčetné množství případů, kdy si autoři neporadili s touto disciplínou právě nejlépe. Rádi bychom vás teď seznámili se čtyřmi situacemi, kde stojí za to pečlivě si slovosled rozvrhnout.

Falešné vazby nebo nejasný význam

Kvůli nevhodně zvolenému slovosledu mohou někdy ve větě zbytečně vzniknout falešné vazby. To znamená, že se ve větě vedle sebe ocitnou slova, která si čtenář automaticky propojí – domnívá se, že patří k sobě a tvoří slovní spojení –, ale zavede ho to na scestí.

Před lety nám v diskusi k podobnému článku uvedl náš čtenář Jiří Daněk tuto větu:

  • Pomůžeme záplavami postižené Francii.

Všimněte si, že v této větě ad jedna „pomáháme záplavami“, a navíc mluvíme dosti nelichotivě o „postižené Francii“. Upravení slovosledu to vše vyřeší:

  • Pomůžeme Francii, postižené záplavami.

Podobně může nešťastně zvolený slovosled zastřít zamýšlený význam, protože vznikají dlouhé, nesrozumitelné řetězce slov. Jako třeba tady:

  • Ústav nebo spolek musí přizpůsobit do tří let ode dne nabytí účinnosti občanského zákoníku společenskou smlouvu nebo stanovy úpravě tohoto zákona.

Že není snadné se ve větě na první přečtení vyznat? Příčinou je onen úsek „nabytí účinnosti občanského zákoníku společenskou smlouvu nebo stanovy“. Mezi slovy „zákoníku“ a „společenskou“ je myšlenkový předěl, který ale nijak neavizujeme a ve změti podstatných jmen je těžké ho na první dobrou zaregistrovat. Stačí posunout sloveso a vznikne srozumitelnější věta:

  • Ústav nebo spolek musí do tří let ode dne nabytí účinnosti občanského zákoníku přizpůsobit společenskou smlouvu nebo stanovy úpravě tohoto zákona.

Postavení rozvitého přívlastku

Téma slovosledu u rozvitých přívlastků už zde v Zápisníku před pár lety trefně rozebíral Dalibor v článku Prostřelený iPhone šípem aneb O postavení přívlastků. Jde zkrátka o to, že autoři textů mívají tendenci dát jednu část rozvitého přívlastku před příslušné podstatné jméno a další za něj. Nedávno jsem třeba narazil na tuto větu:

  • Průměrná cukernatost nakoupených hroznů těmito podniky činila 21,6 °NM.

Rozvitý přívlastek „nakoupených těmito podniky“ autor nesmyslně rozdělil před slovo „hroznů“ a za něj. Je to jako ten „prostřelený iPhone šípem s nadpisu Daliborova článku. (Mimochodem, v článku, a především v následné diskusi najdete spoustu dalších vtipných příkladů ze života.) Správně samozřejmě bude:

  • Průměrná cukernatost hroznů nakoupených těmito podniky činila 21,6 °NM.

Máte-li ve větě dvě slovesa, využijte toho!

V češtině se velmi často stává, že ve větě jsou hned dvě slovesa – například jedno modální a druhé plnovýznamové. Zvláště v případě delších vět pak bývá nejlepší neklást je vedle sebe, ale rozmístit je. Tuto metodu jsme vlastně využili i u jedné z příkladových vět výše. A také tady by vysloveně pomohla:

  • Několik prodejních řetězců začalo stahovat produkty obsahující často kritizovaný palmový olej z prodeje.

Zase tady slovosledem zrovna čtenáři nepomáháme. Vazbu „stahovat z prodeje“ jsme rozdělili a obě slova oddělili šesti jinými. Není snadné se ve větě vyznat. Dokonce vzniká falešná vazba „olej z prodeje“. Přitom ve větě jsou dvě slovesa a zcela zbytečně stojí vedle sebe, místo abychom je šikovně využili:

  • Několik prodejních řetězců začalo produkty obsahující často kritizovaný palmový olej stahovat z prodeje.

O mnoho lepší, že? A nejde jen o dlouhé věty. Lépe mohl autor využít dvě slovesa i v této větičce:

  • Ženy před ME na Islandu budou trénovat na Albatrossu.

Ta vazba „ženy před ME“ určitě nenapomáhá plynulému čtení. Mnohem lépe bude znít:

  • Ženy budou před ME na Islandu trénovat na Albatrossu.

Slova, která významově patří k sobě

Všímáme si, že dost často autoři úplně zbytečně oddělí slova, která se významově úzce vážou k sobě. Výsledek pak nezní moc přirozeně – lidově řečeno „to drhne“. Mnohdy se to týká příslovce a příslušného slovesa. Jako v těchto dvou větách z téhož zdroje:

  • Tyto druhy vytvoří rychle pokryv půdy.
  • Významnou otázkou je, zda se vzdát úplně postřiku.

Zvolený slovosled vytváří vazby „rychle pokryv“ a „úplně postřiku“. To nedává zrovna moc velký smysl, že? Je jasné, že druhy něco rychle vytváří a že zemědělec se něčeho úplně vzdává. Proto můžeme přispět plynulosti textu, když tyto přirozené vazby promítneme do slovosledu:

  • Tyto druhy rychle vytvoří pokryv půdy.
  • Významnou otázkou je, zda se úplně vzdát postřiku. (Případně podle kontextu možná „zda se postřiku úplně vzdát“.)

Nezapomeňte tedy, že ač je slovosled v češtině volný a můžeme ho do značné míry volit dle libosti, přesto můžeme hodně prospět svým textům, když o něm budeme přemýšlet a pracovat s ním pečlivě.

Čtyři kroky k lepšímu slovosledu
Štítky:

2 komentáře u „Čtyři kroky k lepšímu slovosledu

  • 2. 3. 2019 (23:25)
    Trvalý odkaz

    A takto zní přirozeně český slovosled (tedy ne anglicistický nebo akademický) v vašem prvním odstavci:

    --- Na rozdíl od (například) angličtiny, která má víceméně fixní slovosled, čeština disponuje tzv. slovosledem volným. Znamená to, že slova můžeme ve větě libovolně přeskupovat (čehož v řeči také přirozeně využíváme), aniž bychom se tím provinili proti přirozeným zákonitostem jazyka.

    Řada vašich návrhů není lepší, protože kladete důraz na často podružné a sekunární věci.

    1. Například u produktů s palmovým olejem je primární, že se „stahují produkty s palmovým olejem“. Nikoli „stahovat z prodeje“, to se jaksi rozumí samo sebou z principu věci u obchodních řetězců.
    2. „Pomůžeme záplavami postižené Francii“ je daleko plynulejší a méně „kognitivně pracné“ na pochopení než vaše úprava.
    3. Ohledně příkladu společenské smlouvy je daleko přirozenější a plynulejší: „Ústav nebo spolek musí přizpůsobit úpravě zákona svou společenskou smlouvu nebo stanovy – a to do tří let od nabytí účinnosti občanského zákoníku.“
    Reagovat
    • 3. 3. 2019 (18:35)
      Trvalý odkaz

      Děkujeme za příspěvek. Víte, naším cílem nebylo ukázat pro každou příkladovou větu ideální znění. Jen na nich demonstrovat konkrétní úpravu, například přesunutí slovesa. Jinak s vámi souhlasím, že věta o ústavu/spolku se dá vylepšit ještě více. Například vaše verze s využitím pomlčky je výborná.

      Vy už to souvětí ale zároveň stylisticky upravujete, čímž jdete nad rámec úpravy slovosledu, o kterou nám v tomto článku šlo.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *