„Existují dva druhy lidí: Jedni dělí lidi na dva druhy a ti druzí nikoliv.“ Tenhle známý bonmot dobře vystihuje, jak všudypřítomné je kategorizování všech a ve všem. Jsem si tedy vědom toho, že už samotným tématem tohoto článku se dopouštím velkého klišé, ale snad mi odpustíte. Už proto, že se dost možná mezi knihomoly počítáte.

Knihomoly jde jistě dělit podle všelijakých kritérií: Podle pohlaví na knihomoly a knihomolky (či knihomolice?). Podle zaměření na milovníky beletrie a příznivce literatury faktu. A tak dále.

Já ale půjdu hlouběji: Půjde mi o samu podstatu toho, co „knihomolství“ znamená. A začnu malou oklikou.

Je milovat a milovat

„Já miluju jídlo!“ Tak tuhle větu už jste určitě od někoho slyšeli. Nebo jí dokonce definujete sami sebe. Všimli jste si ale, že může znamenat – a také v praxi znamená – dvě naprosto odlišné věci?

Někteří lidé tou větou vyjadřují zkrátka to, že si rádi (s odpuštěním) nacpou břich něčím, co jim příjemně a prvoplánově podráždí chuťové pohárky. Mívají rádi jídla výrazně kořeněná, tučná i sladká – zkrátka často ta nezdravá. A dopřávají si štědré porce. Nehledají v jídle žádnou vědu, jen si užívají to, že se můžou „naládovat“. Jejich poznávacím znamením bývá (nemají-li výjimečný metabolismus) nadváha.

Existují ale ještě jiní milovníci jídla, kteří s těmi prvními mají společného snad jen právě tu větu „miluju jídlo“. Nejsou to žádní všežravci, právě naopak: Pečlivě si vybírají. Milují jídlo jako umění. Různých klobás, uzenin či zákusků by se nedotkli ani klackem. Hledají v jídlech originalitu, výjimečnost a rádi si zajdou do kvalitní restaurace. Mimochodem – všimli jste si, že čím luxusnější restaurace, tím menší porce? Gurmáni si totiž nechodí nacpávat nácíčka, nýbrž hledají chuťové požitky „vyšší úrovně“. Ostatně ani na jejich postavě se láska k jídlu většinou nepodepisuje zdaleka tak ničivě.

Literární fast food

Nepřijde vám, že dvě úplně stejné kategorie existují i mezi knihomoly? Jedni zkrátka „hltají“ knihy, protože milují čtení jako takové. Na kvalitu moc nehledí, spíš se jim líbí, když jim kniha poskytne jednoduché vzrušení. Jsou schopní přečíst až stovky knih ročně a bývají to často nekonečné detektivní série, romány s jednoduchými, lineárními příběhy a podobně.

Proti nim stojí knižní gurmáni. Většinou nepřečtou knih tolik, zato si dobře vybírají. Už dávno vyrostli z toho, že by se přejídali knihami nevalné úrovně jen proto, že jsou třeba napínavé. Podnikají objevné cesty za novými zážitky, za novými vjemy. Hledají knihy, které přinášejí cosi nového, originálního, nebo hlubokomyslného. Málokdy chodí pořád „do stejné restaurace“ neboli k jednomu spisovateli. Spíš si vyzobávají od všech ty nejlepší kousky a dlouho si je rozkošnicky povalují na patře.

Až by se chtělo říct, že rozdíl mezi první a druhou skupinou je jako rozdíl mezi alkoholikem z místní nálevny a znalcem vína, ale to už bychom zacházeli příliš daleko.

Proti gustu…

Nechci, aby to vyznělo tak, že prvním typem jedlíků a knihomolů opovrhuji. Vůbec ne. Nechci se povyšovat nad lidi, kteří si rádi dají k obědu pořádnou klobásu a zají to pěti indiánky, stejně jako neohrnuji nos nad milovníky knih, kteří si v literatuře vybírají jen nenáročné, oddechové čtivo.

Každému zkrátka jídlo a literatura přinášejí požitek jiným způsobem. Jsem si také vědom toho, že oba druhy knihomolů se často prolínají. Ostatně přiznám se, jak jsem na tom já: Pokud jde o jídlo, to mě vůbec nezajímá, takže mě míjejí obě kategorie, a co se týče literatury, v dospívání jsem byl knihomolem prvního typu a teď patřím do druhého.

A jak jste na tom vy?

Dva druhy knihomolů – který z nich jste vy?
Štítky:

3 komentáře u „Dva druhy knihomolů – který z nich jste vy?

  • 31. 8. 2018 (21:21)
    Trvalý odkaz

    Mno, já si docela pečlivě vybírám.
    A těch vybraných přečtu až stovky ročně.
    Kam patřím? ;)

    Reagovat
    • 1. 9. 2018 (18:27)
      Trvalý odkaz

      No tak to jste dle mého poměrně vzácný úkaz. Takový mix obou typů. :-)

      Reagovat
  • 2. 9. 2018 (0:07)
    Trvalý odkaz

    U mě a kamaráda je to podobné – on hltá (stovky stránek denně), já se plazím (jednotky, max. desítky za den). Tím ale rozdíly končí, vkus máme podobný (obstojný, troufnu si říct).

    Asi jsem se ho i ptal, ale stejně mi pořád není jasné, co z toho má. Oba máme divergentní myšlení, takže nás během čtení napadají spousty souvislostí. Já je potřebuju v klidu strávit/promyslet (vědomě nebo nevědomě), on zřejmě ne.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít