Možná už vás někdy napadlo, proč se kapitánovi říká v angličtině „skipper“ (vyslov [skipr]), když loď se řekne „ship“ [šip]. Logickým odvozením by přece mělo vzniknout spíš slovo „shipper“ [šipr]!
V tomto článku pochopitelně nebudeme odpovídat pouze na tuto otázku, na to by stačil jeden odstavec. Využijeme to ale jako příležitost podívat se na jistý zajímavý aspekt historie angličtiny.
SC přechází v SH
Nejdřív se musíme vrátit v čase pořádně nazpět, až do prvního tisíciletí našeho letopočtu. Od 5. století začali britské ostrovy osidlovat Anglové a Sasové. V ostrovní izolaci se jejich jazyk začal vyvíjet odlišně od jiných jazyků vzešlých z pragermánštiny. Jednou z hláskových změn, jimiž angličtina záhy po příchodu do Británie prošla, byla změna [sk] na [š] neboli v grafice SC na SH.
Slova, v nichž se dnes objevuje [š], se před 1500 lety vyslovovala se [sk]. Zde je několik příkladů takových slov – nejprve uvádíme dnešní podobu slova, za ní v závorce pak podobu původní: shut (scyttan), ship (scip), fish (fisc), shy (sceoh), show (sceawian), short (sceort).
Platí to i pro název samotného jazyka. Tam, kde dnes říkáme English, vyslovovali staří Anglové a Sasové Englisc [englisk]. Proto se také výraz Englisc vžil jako alternativní označení celého období staré angličtiny (jinak též Old English).
Je nicméně namístě upozornit, že zdaleka ne všude tam, kde dnes slyšíme v angličtině [š], bylo dříve [sk]. Mnoho těchto slov bylo totiž přijato do angličtiny až později z jiných jazyků a [š] v nich bylo odjakživa. Platí to pro výrazy jako „finish“, „rush“ nebo „punish“, které do angličtiny pronikly z francouzštiny až na konci středověku a nikdy se pochopitelně nevyslovovaly [finisk, rask, panisk].
Jak je to s kapitánem
Čímž se dostáváme k vysvětlení, proč se kapitánovi neříká „shipper“, ale „skipper“. Toto slovo totiž v angličtině původně vůbec nebylo. Kdyby to tak bylo a stará angličtina by kromě „scip“ (lodě) měla i „scipper“ (kapitána), byl by i tento výraz podroben hláskové změně a dnes bychom opravdu říkali „shipper“ [šipr].
Jenomže slovo „skipper“ ve skutečnosti proniklo do angličtiny z holandštiny. A důležité je, kdy se tak stalo. Bylo to až ve středověku, kdy už byla hlásková změna SC na SH dávno provedena a skončena. Nově přijaté slovo již tedy změna nezasáhla a ono si uchovalo svou původní podobu.
Vliv staré severštiny
Do jazykového vývoje na britských ostrovech v této souvislosti významně vstoupila řeč nových kolonistů, kteří do Británie přicházeli od 8. století. Byli to nájezdníci ze Skandinávie, kteří hovořili příbuzným germánským jazykem – starou severštinou. O vlivu staré severštiny na angličtinu jsme již psali v druhém díle seriálu.
Jazyk Skandinávců se v předešlých staletích vyvíjel trochu odlišným směrem než angličtina a jeden z rozdílů mezi těmito germánskými jazyky spočíval právě v kombinaci [sk]. Ve staré severštině se totiž zachovala v plném rozsahu – změna v [š] tam zkrátka neproběhla.
A protože angličtina postupně přejala ze staré severštiny spoustu slovíček, přijala také řadu slov s kombinací [sk], tedy s kombinací, která už z angličtiny mezitím zmizela. A tím se [sk] do angličtiny zase vrátilo!
Tak lze vysvětlit, že v angličtině existují slova jako „skull“, „sky“, „scream“ či „skill“. To všechno jsou původně skandinávské výrazy přejaté do angličtiny v době, kdy už byla hlásková změna SC na SH skončena, a tudíž je nezasáhla. (Zdrojem slov obsahujících kombinaci [sk] byly v malé míře i jiné jazyky – viz zmíněný „skipper“ z holandštiny nebo „discover“ z normanštiny.)
Proto také v angličtině existuje zajímavá dvojice slov „shirt“ a „skirt“. Jak asi víte, první výraz znamená „košile“, ten druhý „sukně“. A zatímco jeden obsahuje SH, ten druhý SK.
Obě slova vlastně pocházejí ze stejného pragermánského základu. Z něj se v angličtině stalo „scyrte“ a bylo podrobeno oné hláskové změně [sk] na [š]. Vzniklo z něj tedy dnešní „shirt“. A v tu chvíli přišli do Británie Skandinávci se svojí „verzí“ téhož výrazu – „skyrta“. A stalo se to, že obě slůvka v angličtině přežila, jen každé s jiným významem.
Další díly
- Historie angličtiny – 1. díl: podivná slovní zásoba
- Historie angličtiny – 2. díl: ztráta flexe
- Historie angličtiny – 3. díl: chaotický pravopis
- Historie angličtiny – 4. díl: Velké samohláskové posouvání
- Historie angličtiny – 5. díl: prameny poznání o jazyce
- Historie angličtiny – 6. díl: pomocné „do“
- Historie angličtiny – 7. díl: absence dvojí negace
- Historie angličtiny – 8. díl: stupňování přídavných jmen
- Historie angličtiny – 9. díl: znělé a neznělé hlásky
- Historie angličtiny – 10. díl: ship, ale skipper (právě čtete)
- Historie angličtiny – 11. díl: redukce slabik
- Historie angličtiny – 12. díl: mylná dekompozice
- Historie angličtiny – 13. díl: second vs. other
- Historie angličtiny – 14. díl: latinská terminologie