Tento článek je o literatuře, i když to tak zezačátku nevypadá.

Všimli jste si, že v posledních letech se plíživě rozmáhá zcela nové pojetí toho, jak chápat pojem „tolerance“?

Když jsem vyrůstal, jako tolerantního člověka vnímali lidé někoho, kdo nevnucoval lidem své názory, a především respektoval názory jejich. Neurážel ani nezesměšňoval hodnoty, úhly pohledu ani nazírání ostatních, natož aby se snažil nějak škodit jejich nositelům samotným.

První známky odlišného vnímání jsem zaregistroval už někdy před 10 lety, když médii proběhla zpráva o dění na lokální soutěži krásy kdesi v USA.

Jedna z kandidátek na korunku dostala otázku, jak se dívá na sňatky homosexuálů. Její odpověď zněla takto: „Respektuji právo každého člověka žít tak, jak považuje za správné, ale mě osobně vychovali v přesvědčení, že manželství je svazek muže a ženy.“

Klíčová otázka: Považovali byste ji na základě této odpovědi za tolerantního člověka?

Většina publika zjevně ne, protože ji svorně vybučelo.

Je Čapek lepší než Meyerová?

Podobnou reakci jsem zažil osobně – v otázce, která je přitom mnohem méně citlivá: literární vkus.

V jednom z řady tematických diskusních vláken na předním českém knižním webu (jmenovalo se „Jaké jsou vaše nejméně oblíbené knižní žánry?“) jsem se nepředloženě dopustil tohoto názoru:

„Komiksy nejsou problém, když je čtou ti, jimž byly původně určeny – děti. Dospělých nerdů, kteří ‚čtou‘ obrázkové příběhy o létajících hrdinech ve spodkách, je mi prostě líto.“

Tento názor byl vzápětí označen za „netolerantní a neuvěřitelně arogantní“.

Co mají události na americké soutěži krásy a česká diskuse o komiksech společného?

Všiml jsem si tam úplně redefinice toho, co znamená „tolerantní“. Jedná se o úplný významový veletoč, všimněte si:

Zatímco dřív jsme slovem „tolerance“ označovali určitý POSTOJ, dnes jím lidé čím dál častěji popisují NÁZOR.

Nejde tedy o pouhý posun v citlivosti vnímání, o posun oné hranice toho, jak ostrý postoj či způsob jeho podání už je netolerantní. O postoj už vůbec nejde – netolerantní je náhle jakýkoli názor, který si troufá vyjádřit s něčím nesouhlas, či dokonce jen pochyby. A můžete ho podat sebeuctivěji – jako ona americká misska.

Zkrátka zatímco dřív bychom za netolerantního označili například autora výroku

„čtenářky červené knihovny jsou vesměs blbky, které nemají ani za mák inteligence, a všechny takové knihy by se měly spálit a jejich autorky uvěznit“,

… dneska vám na nálepku netolerantního člověka stačí třeba

„podle mě nebývají knihy z červené knihovny moc oduševnělé nebo realistické a docela bych jejich fanynkám přál, aby se propracovaly ke kvalitnější literatuře“.

Žijeme ve světě, kde přestává záležet na tom, jak uctivě, s respektem a, ano, tolerantně zformulujete svůj nesouhlas s něčím – nesouhlas sám je netolerantní. Očekává se, že budeme všechna umělecká díla, názory, postoje i způsoby života nahlas považovat za stejně dobré.

Ve zmíněné diskusi o komiksech tuto novou realitu docela výstižně popsal jiný diskutér, sám chudák postarší knihomol s dobrým literárním vkusem:

„Stačí si jen povzdechnout nad záplavou bezduchých, skrznaskrz pitomých komentářů u knih a příspěvků v diskusích a hned se najde někdo, kdo člověka obviní z nedostatku tolerance, z elitářství, arogance a bůhvíčeho ještě.“

Ano. Mám pocit, že už nemůžu veřejně říct, že spisy Karla Čapka jsou mnohem hodnotnější literatura než třeba sága Stmívání. Vždyť bych tím urážel chudinky fanynky Stephenie Meyerové! Jak bych se nad ně snobsky povyšoval!

Je mi to líto. Je mi líto, že „tolerance“ už neznamená tu krásnou věc jako dřív – respekt k názorům a životům ostatních, schopnost vyjadřovat své postoje s úctou a debatovat o nich bez ponižování druhých. Teď už tolerance znamená nemít názor žádný. Je třeba považovat celou literaturu (a kdyby jen tu!) za stejně dobrou a krásnou.

A víte co? Já vlastně souhlasím, že na oné soutěži krásy v USA se v celé své ošklivosti vyjevila netolerance. Ale ne u té nešťastné dívky s křesťanskou výchovou. Dopustili se jí ti bučící omezenci v publiku.

Jak definovat toleranci?
Štítky:    

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít