prvním díle našeho seriálu jsme si ukázali, že Ústav pro jazyk český sice dohlíží nad podobou spisovného jazyka, ale určitě ji neurčuje ani neřídí. Dnes se na situaci podíváme z jiné stránky, a sice:

Neřídí se to určitou vnitřní logikou?

Je možné, že informace v minulém díle vás překvapily. Možná si říkáte: „To, jak se píšou různá slova a jaké vazby mezi slovy se používají, je přece dané určitými vnitřními pravidly češtiny! Slovo ‚obyvatel‘ se musí psát s tvrdým Y, protože je odvozené od slovesa ‚být‘. Takže i kdyby to většina lidí začala psát s měkkým I, správně bude vždycky jen varianta s tvrdým Y!“

Jestli takhle uvažujete, musím vám něco prozradit: Budete se divit, ale mýlíte se. Ono se totiž v češtině (i ve všech ostatních jazycích) běžně stává, že podoba nějakého slova, jeho pravopis nebo určitá vazba se rozšíří navzdory tomu, že jsou nelogické, špatně odvozené nebo vznikly vyloženě omylem či nepochopením souvislostí.

Ale pokud se v takové „chybné“ podobě rozšířily a začala je tak říkat/psát většina, prostě se to tak přijme i do spisovného jazyka, dá do slovníku a hotovo. A budoucí generace ani nenapadne přemýšlet nad tím, že to slovo či vazba jsou snad vytvořené tzv. „špatně“.

Chcete příklad? Mohli bychom jich vyjmenovat desítky, ale aspoň pár: Ve slově hřbitov nemá to úvodní H co dělat. Jde o výpůjčku, původně německé frittenhof (dvůr bezpečí, neboť okolí kostela skýtalo azyl pronásledovaným), počeštěně břítov. Ale naši předkové si to kdysi začali mylně spojovat s českým slovesem pohřbít, a proto do slova přidali ono úvodní H.

Z hlediska logiky tam nemá co dělat. Ale protože to tak začali všichni říkat, hádejte, která varianta se dostala do moderních slovníků? A jistě se nikdo z vás u tohoto slova neošívá, že je „špatně“.

Nebo jeden příklad týkající se vazeb: Dřív se říkalo pouze zamezit koho, co, tj. vazba se 4. pádem. Bylo to logické, protože sloveso je odvozené od slova mez. Jenže postupně začali lidé stále častěji používat vazbu se 3. pádem, tj. zamezit čemu. Dokud to sem tam řekl někdo omylem, okolí to vnímalo jako chybu, ale čím víc se chyba šířila, tím méně jsme to jako chybu brali.

Přitom tato vazba opravdu omylem vznikla: Došlo tady prostě k tzv. kontaminaci se synonymem: výrazem zabránit. V něm se totiž odjakživa vazba se 3. pádem používá (zabránit čemu) a lidé si tuto vazbu přenesli i na podobné zamezit – a vzniklo zamezit čemu.

Samozřejmě tuto chybu začali dělat hlavně méně kultivovaní mluvčí. Tak je to vždy: Motorem změn v jazyce jsou vždycky ti méně vzdělaní, protože nepřicházejí tak často do styku se současnou podobou spisovného jazyka (četba knih, učebnic, sebevzdělávání, styk se vzdělanci), takže se mezi nimi občas rozšíří nějaká „chyba“.

To slovo jsem schválně napsal v uvozovkách, protože z principu o chybu nejde, možná tak zpočátku. Spíš bych to nazval „odchylkou od dosavadního úzu“. Je to prostě novinka.

A pak se často stane, že tuhle novinku začnou přebírat i ti kultivovanější mluvčí, protože ji kolem sebe pořád slyší. A v momentě, kdy to začnou běžně používat i oni, přestane se to postupně vnímat jako chyba.

V moderní době tím pádem následuje ještě jeden krok: Novinku oficiálně posvětí i slovníky. ÚJČ totiž zaregistruje, že se hodně rozšířila, a dá jí jakýsi punc správnosti. Ale to už je jen důsledek procesu, který se předtím odehrál bez přičinění či snahy ÚJČ. Lid, masa mluvčích – to oni podvědomě rozhodli.

Změny vazeb

Ten příklad s novou pádovou vazbou u zamezit je vůbec užitečný. Naprosto stejný proces se totiž právě teď odehrává i u jiných sloves.

Nevěříte? Tak mi řekněte, s jakým pádem se pojí sloveso vyvarovat se. Je správně „vyvarovat se hádek“ (2. pád), anebo „vyvarovat se hádkám“ (3. pád)? Pokud jste zaváhali, je to proto, že zrovna žijeme v době, kdy se pomalu zaužívává nová vazba.

Vězte, že původní (záměrně nepíšu „správná“, ale „původní“) je vazba s 2. pádem, tedy „vyvarovat se hádek“. Jenže i tady působí kontaminace se synonymem, a to slovesem vyhnout se. To má stejný význam, je frekventovanější a používá se u něj 3. pád (vyhnout se hádkám). A proto mají mluvčí tendenci se splést a přenést vazbu se 3. pádem i ke slovesu vyvarovat se.

Je to chyba? Jako chyba (odchylka od dosavadního úzu) to možná vzniklo, ale to neznamená, že je to chyba z nějakého objektivně daného důvodu. Jazyk totiž není matematika. V matematice jednoznačně platí, že 2 + 2 = 4 (ledaže jste četli 1984 od Orwella) a lze to snadno dokázat. Jakýkoli jiný výsledek je prostě objektivně špatně.

V jazyce to takhle nefunguje. Správně je to, co říká (resp. jak píše) většina kultivovaných mluvčích. Tečka. „Hřbitov“ je správně. „Zamezit čemu“ je správně. A stejně tak vlastně není špatně ani ono „vyvarovat se čemu“, přestože slovníky to ještě nestihly zachytit (logicky mají za územ vždy několik let zpoždění).

Já jako korektor a copywriter jsem samozřejmě povinen ověřovat soulad textu se stávajícím zněním slovníků, a tak vám (zatím) vždycky opravím „vyvarovat se čemu“ na „vyvarovat se čeho“. Ale tenhle stav už možná nebude trvat dlouho.

Kolik má město obivatel?

Vraťme se teď ještě k tomu obyvateli. Věřte nebo ne, ani slova odvozená od slovesa být si kvůli tomu ještě nemusí udržet svou „logickou“ podobu. Vezměte si takové sloveso zbýt.

Je to pochopitelně sloveso být s předponou z-. Jak by se tedy mělo časovat? V budoucím čase říkáme on bude oni budou, a tak i u odvozeného slovesa je pochopitelně příslušným tvarem on zbude, oni zbudou.

Jenže mluvčím se postupně souvislost a blízká příbuznost obou sloves začala z mysli vytrácet. A tak podvědomě začali ve tvarech budoucího času zanedbávat onu alternaci v kmeni (tj. změnu Ý na U) a vytvořili mnohem jednodušší časování zbýt – zbyde/zbydou. Změna se rozšířila natolik, že i slovníky už nové tvary „vpustily“ do spisovné češtiny, byť jim zatím dávají přídomek „hovorové“.

No vidíte – přitom tyhle tvary jsou teoreticky „špatně“, vždyť původní sloveso být nečasujeme byde/bydou! Jak jsme si ale řekli, na žádné „objektivně špatné a správné“ tvary si jazyk nehraje. Jazyk se sice řídí vnitřními zákonitostmi, jde o logicky uspořádaný systém, ale konečnou podobu mu vždy vtiskává společenství, které daným jazykem hovoří, a proto je v něm spousta výjimek, zdánlivých nesmyslností a podobně. Ale zopakujme: Pokud to tak začne používat velká část kultivovaných mluvčích, stane se to správným, respektive to jako správné budeme vnímat.

A tak si můžeme zaspekulovat, že budoucí generace definitivně přestanou vnímat jako nesprávnou třeba vazbu „dosáhnout co“ (4. pád – zřejmě zde opět působí kontaminace: získat co) anebo vazbu „mimo čeho“ (2. pád – kontaminace s vazbou „kromě čeho“). Pokud se tyto novinky dostatečně rozšíří, posvětí je i slovníky a bude vymalováno.

Možná si teď říkáte: „To jako vážně? Chcete mi říct, že když velká část veřejného prostoru začne psát třeba ‚obivatel‘, že se to tak objeví i ve slovnících a bude se to brát jako správný pravopis?!“

Krátká odpověď: Ano. Dlouhá odpověď: Ano, samozřejmě. Proč by ne? Kdyby se z nějakého důvodu (a mě žádný nenapadá, takže se to stane těžko) postupně rozšířil zápis „obivatel“ a přejali ho i kultivovaní mluvčí, v budoucnu by se klidně mohlo v etymologickém slovníku (vydání z r. 2070) objevit třeba takovéto heslo:

Obivatel: „kdo něco obývá“. Původně „obyvatel“, utvořený jako odvozenina od „obývat“ a to od „být“. Měkké „i“ proniklo do zápisu v první polovině 21. stol. patrně nesprávným přikloněním ke slovu „bidlo“.

Zdůrazňuji, že si rozhodně nemyslím, že se zrovna tohle přihodí, protože pro tento posun v pravopisu neexistuje žádná rozumná příčina, ale teoreticky to klidně nastat může. A u jiných slov se to dělo, děje a bude dít. A že jde nějaká taková změna proti logice vzniku daného slova, nikoho netrápí.

Procestí a prosecí

Zajímavý osud potkal v tomto ohledu v některých oblastech Čech a Moravy slovo procesí. Tento náboženský zvyk získal své pojmenování – tak jako spousta jiných výrazů z církevního prostředí – z latiny. Má vlastně stejný původ jako notoricky známé slovo proces.

Vtip je v tom, že naši předkové na vesnicích většinou latinsky moc neuměli (nebo řekněme to naplno: neměli o latině ani páru), takže pro ně etymologie tohoto výrazu byla zastřená tajemstvím. A protože většinou ani moc nečetli, takže slovo procesí ani nevídali napsané, není se co divit, že v některých oblastech našeho jazykového prostoru si začali původ slova vykládat jinak a podle toho i pozměnili jeho podobu.

A tak se onomu prosebnému průvodu počalo někde říkat procestí (protože se přece šlo po cestě, ne?) a jinde zase prosecí (poněvadž se v průvodu prosí, to dá rozum). Ani jedna z těchto změn se neujala natolik, aby pronikla do širšího jazykového úzu a tím i do slovníků, ale klidně se to stát mohlo – jako s tím hřbitovem a spoustou jiných slov.

A kdyby se tak stalo, vy i já odmalička slýcháme jen prosecí nebo procestí a ani by nás nenapadlo považovat to za chybu, to mi věřte.

V příštím díle se podíváme na to, co to všechno znamená z hlediska jazykové praxe neboli jak tyto informace využít v tom, jak mluvíme a píšeme.

Další díly

Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“? – 2. díl
Štítky:            

2 komentáře u „Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“? – 2. díl

  • 2. 5. 2021 (11:08)
    Trvalý odkaz

    Děkuju za tradičně zajímavý seriál. Role ÚJČ mi ale nepřipadá až tak pasivní, zkusím uvést několik důvodů:

    V dnešní době je snadné ověřit kodifikovanou verzi, a existuje tak mnohem silnější zpětná vazba mezi realitou a jejím popisem než v minulosti. Třeba zmíněný „hřbitov“ by měl menší šanci na úspěch a používal by se méně, pokud by byl jako chybný označován kontrolou pravopisu v každém textovém editoru.

    Regulátor by podle mě měl také zajišťovat, aby byla oficiální podoba přijatelná pro uživatele všech variant jazyka. Sám si dokážu představit, že se do spisovné části přesune mnohé z obecné češtiny, pak by ale Moravané takové prvky oprávněně vnímali jako cizí.

    A pak tu máme pravidla, bez kterých by byl jazyk jednodušší, ale chudší – typicky například psaní volného a těsného přívlastku. Kdybychom na tohle pravidlo rezignovali, ztratíme možnost stručného a elegantního vyjádření. ÚJČ by pak taková pravidla měl ne uměle udržovat, ale propagovat a uživatele v tomto směru vzdělávat (což je ona zpětná vazba, o níž píšu na začátku).

    Reagovat
    • 5. 5. 2021 (22:54)
      Trvalý odkaz

      Děkuji za přínosný příspěvek. Máte rozhodně pravdu v tom, že jazykový vývoj je v posledních sto sto padesáti letech výrazně pomalejší než v minulosti. Je to proto, že stávajíc podobu češtiny nám neustále připomínají celorepubliková média jako noviny, rozhlas, později televize a dnes internet. Mnohem větší procento lidí než dřív také v práci používá výhradně spisovnou češtinu nebo s ní hodně přichází do styku. Takže „hřbitov“ by se opravdu ujal mnohem obtížněji než tehdy.

      Stejně tak je jistě pravda, že ÚJČ mj. určuje i pravidla k psaní čárek a podobným jevům, které často ani úzus nemají, protože je většinová populace ani nezná. Jako třeba ten přístavek.

      Snad v jediném bych vám oponoval: Nejsem si jist, že jednou z úloh ÚJČ je zajišťovat, aby stávající spisovná čeština vyhovovala uživatelům všech variant jazyka. Pokud se nějaká vazba či tvar široce zaužívají v kultivovaném projevu těch, kdo v běžné řeči mluví obecnou češtinou (přes 7 mil. lidí), pak se to do slovníku zajisté dá a na 3,5 mil. Moravanů se nikdo ohlížet nebude. A je to tak správně – tady musí platit princip většiny.

      Nicméně k úloze spisovného standardu a ÚJČ více rovněž ve 4. díle seriálu. Objeví se tu zhruba v půlce května.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít