Zářijové rozkoukávání skončilo a já se od října naplno vracím do světa volnonožců. Po 13 letech – strašně to letí.
Můj brácha Petr, který se společně s Álou Žitníkovou o Proofreading celou tu dobu vzorně stará, byl tak hodný, že mi dovolil si tady udělat malé promo. A ještě mě při té příležitosti trochu vyzpovídal.
Z rozhovoru podle mě přímo dýchá náš blízký bratrský vztah, plný vzájemného respektu a náklonnosti 🙂
Petr: Servus, takže ty se vracíš mezi živnostníky, jo?
No jo, je to tak. Jsem rád, že jsi rád.
Petr: To jsem neřek. Hele, je ti doufám jasný, že než ses vrátil, Proofreading celkem fungoval…
Jako že mě nepotřebuješ?
Petr: No, takhle bych to přímo… Ale vlastně…
Úplně v pohodě. Já se stejně vracím jenom tak napůl.
Petr: Počkej, jak jako napůl?
No, že si budu hrabat i na svým písečku. Hrát si na svým hřišti. Lovit ve vlastních vodách. A tak všelijak podobně. Najdeš mě na Šílenýkorektor.cz.
Petr: Ty stránky už fungujou?
Ještě ne, ale brzo budou. A myslím, že budou povedený. Dělá je totiž někdo, kdo tomu na rozdíl ode mě rozumí.
Petr: Ale já jsem tě zase nechtěl úplně vyhnat. Klidně ses moh vrátit do Proofreadingu, dyť seš vlastně otec zakladatel.
Já vím. Ale myslím, že to tak bude lepší. Hele, znáš mě, ty moje koníčky…
Petr: No jasný. Jídlo, furt nějaký cestování, whisky, jídlo… to už jsem říkal. Děláš ty vlastně ještě něco jinýho, než že jíš, spíš a někde trajdáš?
Tak to byla ošklivá podpásovka, brašule. Každopádně si představ, že bych o těchhle věcech začal psát do Zápisníku šíleného korektora. Že by se vedle těch tvejch nabušenejch seriálů o historii češtiny a angličtiny najednou vyskytnul článek „Kam v Praze na tatarák“. Nebo „Která whisky z ostrova Islay je nejlepší“.
Petr: Strašná představa…
No právě. Navíc už jsme oba velký kluci, tak si každej zasloužíme trochu toho samostatnýho virtuálního prostoru.
Petr: Ale přece z nás teď nebude konkurence. Nějak spolupracovat snad budem, ne?
Jasná věc. Určitě se potkáme při nějakejch korekturách, textařinách, analýzách plain language… A pak samozřejmě na školeních. Takže pořád nás budou moct lidi vidět i společně.
Petr: To jim teda nezávidím.
Já taky ne. Ale snad to nějak zvládnou – a snad to nebude zas tak často.
Petr: Budem v to oba doufat. Takže kdyby s tebou někdo chtěl spolupracovat (což absolutně nepředpokládám), má se ti ozvat na nějakou novou adresu?
Moje původní adresa dbehun (na) proofreading.cz pořád funguje – jestli jsi mi ji teda nezrušil!
Petr: To bych si nikdy nedovolil. Navíc jsem to zkoušel a nešlo mi to.
Furt stejnej darebák! Ale hlavně teď budu využívat tu novou – dalibor (na) silenykorektor.cz. Takže vážení a milí budoucí klienti, klidně pište tam.
Petr: Nechápu, proč by to někdo dělal, ale budiž. Mimochodem, co se tak říká na konec, když člověk dělá rozhovor s vlastním bráchou?
Netuším.
Petr: Tak se prostě měj a ať se daří, no.
Úžasný, jak se spojit humor, business a reklama do tak jednoduchého a zároveň bohatého bratrského rozhovoru. Tak ať se vám oběma daří zkrotit tu divokou klisnu, tak nějak to někdo z vás někde napsal, že? Pavel