„Pán much“ – trochu zvláštní název pro knihu

Víte, proč se slavný román „Pán much“ jmenuje zrovna takhle? Odpověď je hodně zajímavá.

Kniha Williama Goldinga z roku 1954 popisuje osudy party chlapců, kteří ztroskotali na malém ostrově. Pokus o vytvoření funkčního kolektivu, který potáhne za jeden provaz, se záhy rozpadne a většina chlapců propadne divošským pudům.

Ale kde je tam nějaký pán much?

To máte tak: V knize se postupně drtivá většina chlapců přidá k odštěpené skupině tří „lovců“, kteří jsou schopní zajišťovat maso. Vůdce skupiny brzy zjistí, že v zájmu udržení své autority a také semknutosti kmene je užitečné tíhnout k určitým symbolům a rituálům, které nikoli náhodou připomínají rituály a symboliku divošských domorodých kmenů z různých koutů světa.

Autor vlastně v knize demonstruje, proč a jak kdysi tyto rituály u raných civilizací (či spíše ne-civilizací) vznikaly.

Jedním z takových symbolů se stane i hlava uloveného prasete, nabodnutá na kůl. Jde vlastně o jakousi modlu – představuje totiž maso, hlavní cíl a tmel celého kmene.

Když jeden z chlapců, kteří se k lovcům odmítli přidat, na tento podivný artefakt narazí, kolem tlející prasečí hlavy už pochopitelně poletují mračna much. Ač to autor v knize výslovně neuvádí, pozorný čtenář si tento výjev okamžitě spojí s názvem románu. Nový bůh dětského kmene – pán much.

Důležité je, že starověká civilizace Pelištejců v Kanaánu, oblasti na Blízkém východě, uctívala božstvo nazývané Baal-zebub neboli Belzebub. Je o něm hojně zmínek v Bibli. A co tohle dodnes rozšířené slovo znamená?

Ano, uhodli jste: Belzebub znamená právě „pán much“. Golding tak do svého nejslavnějšího díla chytře zakomponoval odkaz na skutečnou pohanskou civilizaci.

A jestli jste Pána much ještě nečetli, určitě to napravte. Jen nečekejte moderní verzi Verneových Dvou roků prázdnin, to určitě ne.