Jak „správně“ prosit? Proč slovo „laskavě“ nepůsobí vždycky laskavě? A jak je to s čárkami? Po delší době se pouštím do ryze češtinářského příspěvku, jehož účelem je zprostředkovat vám kromě ryze subjektivních názorů i několik málo užitečných informací. Tak mi držte palce.
- Mamííí, kup mi nanuka!
- A co kouzelné slovíčko?
- Prosííím!
Je vám tenhle dialog povědomý? I když mé vzpomínky na dětská léta jsou už notně rozmazané, mám poměrně intenzivní pocit, že jsem podobný rozhovor nejednou absolvoval. A dodatečně za to svým neskonale trpělivým rodičům děkuji.
Protože to prachobyčejné „prosím“ někdy opravdu dokáže divy, a to ať už se vyskytne v běžném rozhovoru, nebo v psané podobě. Totéž, byť v opačném gardu, platí i o jeho absenci.
Ale dost moralizování, pojďme k jazykozpytectví. Chce-li totiž našinec poprosit nejenom slušně, ale také jazykově správně, může narazit na několik drobných problémů.
Když chce například zformulovat prosbu za větší skupinu lidí (třeba za firmu), může řešit otázku:
Musíme prosit v množném čísle?
Mám takový pocit (ničím nepodložený), že zdvořilé „prosím“ někdy pisatelé vynechají z toho důvodu, aby se vyhnuli lehce kostrbatým formulacím typu:
- Svou odpověď nám prosíme zašlete do pěti pracovních dnů.
Něco tam drhne, není-liž pravda?
Dobrá zpráva je, že i když prosíme za větší skupinu, množné číslo používat nemusíme. Jak to? Slovo „prosím“ totiž plní nejen funkci slovesa (v 1. osobě jednotného čísla), ale také funkci částice (která je pochopitelně nesklonná).
Můžeme tedy s čistým svědomím napsat:
- Svou odpověď nám prosím zašlete do pěti pracovních dnů.
To už zní líp, ne?
Jak je to s čárkami?
Poměrně často (už se mi to stalo asi dvakrát) narážím na otázku, zda se mají kolem „prosím“ psát čárky. Odpověď je prostá – čárky psát můžete i nemusíte. Varianta bez čárek je slohově neutrálnější, naopak čárkami se slovíčko „prosím“ výrazně vypíchne.
V drtivé většině případů bych doporučoval čárky nepsat – zbytečně poutají pozornost. Rozhodnutí je ale opravdu na vás.
Jinak je tomu v situaci, kdy je „prosím“ předsazeno na začátek věty. Pokud potom nenásleduje například předložka „o“ (např. „prosím o klid“), ale klasická věta uvozená třeba slovesem („prosím, pošlete mi svou cenovou nabídku“), určitě bych doporučoval čárku psát.
- Vysvětli mi, prosím, svůj plán. (možné)
- Vysvětli mi prosím svůj plán. (lepší)
- Prosím, zavolej mi za půl hodiny.
Pozor na „laskavé žádání“
V úvodu článku jsem slíbil odpověď na otázku: „Proč slovo ‚laskavě‘ nepůsobí vždycky laskavě?“ Teď se musím přiznat, že sám nevím. Možná svou původní „chuť“ ztratilo ve spojeních typu „laskavě sklapněte a vypadněte“, případně „mohl byste mi laskavě vysvětlit, jak vás takový nesmysl napadl?“.
(Myslím, že v angličtině takový problém nemají. Když napíšete „we kindly ask you“, působí to opravdu zdvořile, ne arogantně.)
Zkrátka a dobře, když zrovna nejste úředník, který má chuť někomu otrávit život, se slovem „laskavě“ raději šetřete.
Totéž platí o „žádání“. Když třeba do kontaktního formuláře na svém webu napíšete něco ve smyslu „žádáme vás o vyplnění všech údajů označených hvězdičkou“, citlivější duše tím spolehlivě odradíte.
Takže se nebojte prosit. Nic tím nezkazíte.
Zdroje: Slovník spisovné češtiny, viz také heslo Prosím – s čárkami, nebo bez? v Češtině pod lupou
Jedna z mála věcí, která mi z hodin ČJ utkvěla v paměti (tj. pamatuji si nejen tu informaci, ale i její samotné sdělení soužkou učitelkou), je právě ono prosím. Cituji:
„Podle nových (tehdy) pravidel je možné dnes prosím psát i bez čárek. Ale vypadá to strašně.“ Od té doby mám vždy tendenci ty oddělující čárky psát…
je to tak hezky napsáno, až jsem klikl na reklamu.
Michale, díky za postřeh „z druhé strany“ ;-) Nakonec je asi opravdu dobře, že si v tomhle případě můžeme vybrat dle chuti…
Vojto, díky moc, to je pro mě vyznamenání.
Zdravím, děkuji a prosím:
Mám problém právě se žádostmi. Jestliže žádám o něco, na co mám nárok,neměl bych prosit. Ale „Žádám o…“ na mne působí tvrdě. „Zdvořile žádám…“ je dost archaické. Jak to řešíte?
Srdečně zdravím, děkuji za odpověď a znamenám se s úctou Michael Třeštík :-)
Michaeli, moc děkuji za zajímavý dotaz. Když potřebujete tu žádost přece jenom trochu „změkčit“, možná by někdy šlo použít třeba vyjádření „Chtěl bych vás požádat“ nebo „Rád bych vás požádal“. Žádost tam zůstane, ale nepůsobí to tolik tvrdě ;-)
Michaeli, ve stejné situaci (chci zdvořile žádat, ne prosit) se občas ocitám a řeším ji stejně, jak píše Dalibor, tzn. „Chtěl bych Vás požádat o…“ či „Rád bych Vás požádal o…“ Doplním to slovem „Děkuji“ a zatím mi to funguje ;-)
Pánové děkuji za uklidnění. Já si pokaždé znovu lámal hlavu, co s tím. Když teď vím, že jiné možnosti opravdu nejsou, ušetřím spoustu energie a pocitu méněcennosti. Zdravím. MT
Proboha, od kdy má sloveso pád!? (plní nejen funkci slovesa v 1. pádě 1. osoby jednotného čísla) Evidentně jde o omyl, ale že si toho dosud nikdo nevšiml? Pokud se mýlím,tak mne omluvte a prosím o vysvětlení! Díky!
Karle, moc děkuji za upozornění, měl jsem asi drobné zatmění mozku ;-) Opraveno.
Je to hezky a srozumitelně napsáno.
Jen mě zamrzelo to Vaše „… když zrovna nejste úředník, který má chuť někomu otrávit život..“
Jsem zaměstnána ve státní sféře, tudíž spadám do kategorie „úřednice“. A skutečně se lidem nesnažím otrávit život, ani moji kolegové či kolegyně nic takového nedělají. Pomáháme a radíme lidem každý den a ti lidé mi skoro každý den děkují.
Takže jste jen přihodil polínko do ohýnku stereotypu „co úředník, to tvor otravující život běžným smrtelníkům“, což mě mrzí.
Milá paní Šárko, je mi líto, že mnou zformulovaná věta zřejmě vyzněla jinak, než jsem chtěl. Osobně jsem se setkal už s několika úředníky, kteří se té stereotypní představě nerudného a neochotného člověka výrazně vymykali. Formulací „úředník, který má chuť někomu otrávit život“ jsem proto nechtěl říct, že by všichni úředníci byli takoví. V každém případě se ale omlouvám za dojem, který jsem vyvolal.
Přesně tak na mě působí slovo „laskavě“. Je to šíleně arogantní slovo, které by se snad ani nemělo používat.