PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 1. díl: změna v časování

Ačkoli se ve své práci zabýváme převážně žhavou současností naší mateřštiny, myslíme si, že také v její dávné i méně vzdálené minulosti se dají najít zajímavé momenty, které potěší každého, kdo má práci s jazykem rád. Pokusíme se je v příštích týdnech postupně zpracovat ve formě nového seriálu zde v Zápisníku.

„Byl jest Vova na honu, u Rostova na Donu…“ Tímto veršem začíná poněkud méně známá píseň Karla Kryla s názvem Z ohlasů písní ruských. Známý písničkář a básník, od jehož smrti uplynulo už přes 20 let, byl odkojený starou literaturou, a tak není divu, že v řadě jeho písní se objevují archaická slova a vazby.

Na internetu byste dokonce našli celé slovníky „krylovštiny“, které těm méně znalým posluchačům vysvětluje některé neobvyklé výrazy z jeho písní.

Verš, který jsme citovali na začátku, obsahuje zvlášť výživný příklad Krylových hrátek s češtinou: Leckoho spojení „byl jest“ úplně zmate. Copak je to za prapodivnou vazbu?

Věřte nebo ne, tohle je časování, jaké se skutečně v minulosti používalo. A bylo vlastně docela logické. Všimněte si, že když převádíte sloveso do minulého času, tak v první a druhé osobě přidáváte k tvaru příčestí i tvar slovesa „být“:

viděl JSEM (1. os.)

viděl JSI (2. os.)

Platí to i v množném čísle:

viděli JSME (1. os.)

viděli JSTE (2. os.)

Přidávání tvaru slovesa „být“ je nezbytné, máme-li rozpoznat, zda jde o první, druhou, nebo třetí osobu: Kdybychom řekli pouze „viděl“, můžu to být já, ty, nebo i on, kdo „viděl“.

Sloveso „být“ je zde vždy ve tvaru, který odpovídá dané osobě – v první osobě JSEM, ve druhé JSI a tak dále. A podle stejné logiky se v minulosti sloveso „být“ přidávalo i do tvaru třetí osoby.

Dnes bychom podle tohoto postupu vytvořili tvary třetí osoby jako „viděl JE“ (singulár) a „viděli JSOU“ (plurál). Jenže v době, kdy se toto časování používalo, vypadaly tvary slovesa „být“ ještě trochu jinak než dnes, a proto kompletní časování znělo takto:

viděl JSEM

viděl JSI

viděl JEST

viděli JSME

viděli JSTE

viděli SÚ

Používání slovesa „být“ u třetí osoby se ale ukázalo jako nadbytečné. Zbylé dvě osoby byly jasně odlišeny pomocí „jsem“, „jsi“, „jsme“ a „jste“, takže nakonec používání „jest“ a „sú“ u třetí osoby vymizelo, protože nebylo třeba – samotné „viděl“ a „viděli“ (bez tvarů slovesa „být“) jasně označovalo třetí osobu.

A to je vlastně jednoduché vysvětlení toho, co znamená ona podivná vazba „byl jest Vova na honu“ na začátku páně Krylovy písně. Znamená to totéž jako prosté „byl Vova na honu“. Zbývá jen otázka, zda Kryla k použití starého časování vedla záliba ve staré češtině, nebo zkrátka jen to, že mu ve verši chyběla slabika…

Další díly

PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 1. díl: změna v časování

Štítky:Historie češtiny

Další díly

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář