V dávných dobách lidé docela běžně věřili, že název určité bytosti nebo jevu má jakési sepětí s její podstatou. A že tedy vyslovením tohoto jména je například možné takovou věc přivolat.

Známe to z náboženské oblasti – například v židovské kultuře se zhruba před dvěma tisíci lety přestalo vyslovovat i zapisovat Boží jméno, protože se rozšířilo přesvědčení, že by to bylo znevažování, které přivolá Boží nelibost či pomstu.

Běžnější ale bylo, že lidé raději nevyslovovali jména různých nebezpečných jevů či zvířat, aby je snad nepřivolali. Místo toho použili nějaké zástupné označení. Tak třeba začali říkat zubatá místo smrt, což je obyčej, který se občas objevuje i dnes, byť už jen ze zvyku. Málokdo si asi dnes ještě myslí, že vyslovením slova „smrt“ přivolá něco zlého.

Týž původ má i prazvláštní „přání“ zlom vaz. Lidé se báli, že když někomu popřejí štěstí, tak to „zakřiknou“. Pozoruhodnou logikou tedy došli k závěru, že když popřejí opak (zlomení vazu), dostaví se úspěch.

U některých slov vzniklo zástupné označení už tak dávno, že se nám skutečný název vůbec nedochoval. Příkladem je slovo medvěd. Je to nebezpečné zvíře, a protože se lidé báli, že vyslovením jeho jména ho přivolají, začali mu místo toho říkat medu-jed (jedlík medu), z čehož vzniklo dnešní medvěd.

A neudělali to jen Slované – například Germáni používali jako zástupný název pro tohoto živočicha označení „ten hnědý“ (viz anglické the bear nebo německé der Bär).

A jak se tedy medvěd jmenoval „doopravdy“? To je právě ta legrace: Nevíme! Z původního indoevropského slova (z indoevropštiny vzešly skoro všechny dnešní evropské jazyky) vzniklo latinské ursus a řecké árktos. Nějak podobně říkali medvědovi i Slované a Germáni, ale jak přesně, to už asi nezjistíme. Zbyl nám jen ten hnědý jedlík medu.

Další díly

PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 7. díl: tabuizovaná slova

2 komentáře u „PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 7. díl: tabuizovaná slova

  • 21. 3. 2016 (0:52)
    Trvalý odkaz

    to Pavel Šrubař: Děkuji za zajímavý postřeh. Baltské jazyky (mj. litevština) jsou slovanským jazykům nejblíže příbuzné. A litevština bývá hojně využívána v komparativní filologii, protože je to jazyk dost archaický, tudíž pro výzkum velmi vhodný.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít