PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 7. díl: tabuová slova

V dávných dobách lidé docela běžně věřili, že název určité bytosti nebo jevu má jakési sepětí s její podstatou. A že tedy vyslovením tohoto jména je například možné takovou věc přivolat.

Známe to z náboženské oblasti – například v židovské kultuře se zhruba před dvěma tisíci lety přestalo vyslovovat i zapisovat Boží jméno, protože se rozšířilo přesvědčení, že by to bylo znevažování, které přivolá Boží nelibost či pomstu.

Běžnější ale bylo, že lidé raději nevyslovovali jména různých nebezpečných jevů či zvířat, aby je snad nepřivolali. Místo toho použili nějaké zástupné označení. Tak třeba začali říkat zubatá místo smrt, což je obyčej, který se občas objevuje i dnes, byť už jen ze zvyku. Málokdo si asi dnes ještě myslí, že vyslovením slova „smrt“ přivolá něco zlého.

Týž původ má i prazvláštní „přání“ zlom vaz. Lidé se báli, že když někomu popřejí štěstí, tak to „zakřiknou“. Pozoruhodnou logikou tedy došli k závěru, že když popřejí opak (zlomení vazu), dostaví se úspěch.

U některých slov vzniklo zástupné označení už tak dávno, že se nám skutečný název vůbec nedochoval. Příkladem je slovo medvěd. Je to nebezpečné zvíře, a protože se lidé báli, že vyslovením jeho jména ho přivolají, začali mu místo toho říkat medu-jed (jedlík medu), z čehož vzniklo dnešní medvěd.

A neudělali to jen Slované – například Germáni používali jako zástupný název pro tohoto živočicha označení „ten hnědý“ (viz anglické the bear nebo německé der Bär).

A jak se tedy medvěd jmenoval „doopravdy“? To je právě ta legrace: Nevíme! Z původního indoevropského slova (z indoevropštiny vzešly skoro všechny dnešní evropské jazyky) vzniklo latinské ursus a řecké árktos. Nějak podobně říkali medvědovi i Slované a Germáni, ale jak přesně, to už asi nezjistíme. Zbyl nám jen ten hnědý jedlík medu.

Další díly

• Perličky z historie češtiny – 1. díl: změna v časování
• Perličky z historie češtiny – 2. díl: kde se vzalo F
• Perličky z historie češtiny – 3. díl: vznik Ř
• Perličky z historie češtiny – 4. díl: proč je Ú jen na začátku slov
• Perličky z historie češtiny – 5. díl: břímě vs. břemeno
• Perličky z historie češtiny – 6. díl: významová diferenciace
• Perličky z historie češtiny – 7. díl: tabuizovaná slova (právě čtete)
• Perličky z historie češtiny – 8. díl: proteze není protéza
• Perličky z historie češtiny – 9. díl: příklonka „-li“
• Perličky z historie češtiny – 10. díl: vejce, ale vajec
• Perličky z historie češtiny – 11. díl: problematický vzor „stavení“
• Perličky z historie češtiny – 12. díl: dáte si býkové maso?