Výraz „protéza“ dobře známe z medicíny. V lingvistice se používá příbuzný pojem, totiž proteze. „Protetickými hláskami“ nazýváme hlásky přidané na začátek slova, aby se snáze vyslovovalo v proudu řeči.
Určitě nejznámější a u nás nejrozšířenější protezí je přidávání hlásky V ke slovům začínajícím na O. Tedy vokno místo okno, vopřít místo opřít a podobně. První doklady o této změně pocházejí už ze 14. století, ale do spisovného jazyka tato proteze nebyla přijata.
Naopak jiná slova, k nimž byla protetická hláska přidána, zakotvila ve slovnících a dnes už by nás ani nenapadlo vyslovit je jinak. Jsou to například jiskra (původně iskra), jablko (z německého der Apfel) nebo vejce (všimněte si, že v řadě nám příbuzných jazyků je toto slovo bez V – das Ei, the egg –, což ukazuje, že původně zde V nebylo).
Přidávání V je velmi rozšířené, a to samozřejmě i v jiných jazycích. S touto protezí se setkáte například v ukrajinštině nebo běloruštině. Ale projevila se dokonce i v angličtině: Právě přidání protetického V stojí za dnešní výslovností anglického slova „jeden“. Zápis „one“ svědčí o původní výslovnosti začínající O, ale později bylo přidáno V a vznikla dnešní výslovnost [van].
Mezi protetické hlásky řadíme i tzv. ráz. Co že to je? Jde o zvuk, který vznikne prudkým uvolněním sevřených hlasivek. Možná si říkáte, že vy nic takového se svými nebohými hlasivkami neprovádíte, ale opak je pravdou. Ráz se vyskytuje v takových slovech jako bez·emisní nebo ne·ambulantní.
Funkci protetické hlásky má ráz hlavně mezi předložkami a slovy počínajícími samohláskou. Vezměte si takové „v uchu“. Bez rázu byste vlastně toto spojení vyslovili vuchu, jenže skutečná výslovnost je f·uchu. Už ten ráz slyšíte?
Zajímavé je, že ve staré češtině se ráz v těchto případech nepoužíval. Spojení „v oku“, které bychom dnes vyslovili f·oku znělo tehdy vóči. Chcete důkaz? Z tohoto spojení a jeho tehdejší výslovnosti vznikla dnešní předložka vůči (všechna Ó se v češtině změnila na Ů – viz 4. díl našich Perliček). Ano, vůči je vlastně původně „z očí do očí“.
Další díly
- Perličky z historie češtiny – 1. díl: změna v časování
- Perličky z historie češtiny – 2. díl: kde se vzalo F
- Perličky z historie češtiny – 3. díl: vznik Ř
- Perličky z historie češtiny – 4. díl: proč je Ú jen na začátku slov
- Perličky z historie češtiny – 5. díl: břímě vs. břemeno
- Perličky z historie češtiny – 6. díl: významová diferenciace
- Perličky z historie češtiny – 7. díl: tabuová slova
- Perličky z historie češtiny – 8. díl: proteze není protéza (právě čtete)
- Perličky z historie češtiny – 9. díl: příklonka „-li“
- Perličky z historie češtiny – 10. díl: vejce, ale vajec
- Perličky z historie češtiny – 11. díl: problematický vzor „stavení“
- Perličky z historie češtiny – 12. díl: dáte si býkové maso?