Proč jsou nejlepšími světovými copywritery skuhralové a kverulanti

Tak by se dal volně přeložit název článku úspěšného copywritera Bena Settla, v němž popisuje, jak se mohou reklamní textaři poučit z rétoriky politických aktivistů.

Na článek Why The Best Copywriters In The World Are Mostly Whiners And Complainers jsem narazil v podstatě náhodou, ale přečetl jsem si ho s chutí.

(Kromě toho jsem díky němu „objevil“ i blog samotného autora Copywriting Grab Bag. Odkazuje na něj třeba Marty, takže jsem si ho mohl všimnout daleko dřív, ale v poslední době jsem své průběžné textařské vzdělávání dosti zanedbával.)

Ale zpátky k článku.

Jeho název i obsah jsou poměrně kontroverzní a článek je psán s notnou dávkou nadsázky. Ben doporučuje, aby ti, kdož touží po schopnosti psát šťavnaté texty, šli do učení k „politickým nadšencům“, čím víc doprava nebo doleva, tím lépe.

Ben vychází z toho, že nejlepší texty píšou lidé, kteří jsou v určité oblasti „emocionálně angažovaní“ a kteří píšou prostě tak, jak mluví. A málokde se podle něj takoví autoři najdou tak často jako mezi lidmi, kteří nadávají a stěžují si na politiku, nebo spíš na své politické oponenty.

Tito autoři, zejména ti opravdu „nakrknutí“, také často dokážou zplodit hodně povedené titulky a barvité slovní obraty.

Nevím, do jaké míry je možné aplikovat uvedená doporučení na českou politickou scénu. Mistr bonmotů se vytratil a přijde mi, že současným aktérům politického života někdy chybí trocha kreativity.

Ne že by snad působili málo naštvaně nebo arogantně, v tomto směru se jim rozhodně nedá nic vytknout. Ale ta lehkost, ta břitkost ve schopnosti stylově pozurážet celé široké okolí, ta tam už prostě není. Možná chybí ta emocionální angažovanost.

No, nevadí.

Na Benově blogu jsem také narazil na jednu dlooouhou copywriterskou lekci. (Pro šťouraly: Ano, překlad „dlooouhá copywriterská lekce“ plně nevystihuje hloubku originálu.) Pokud bude chvilka, zkusím příště sepsat pár bodů, které mě zaujaly.