Naprostá většina křestních jmen má také svoji domáckou podobu. A mnohdy ne jednu. Vladimír je Vláďa, Miroslav je Mirek, Petr je Péťa a Dalibor je… na to jsem vlastně doteď nepřišel.

V češtině se některé domácké podoby křestních jmen natolik ujaly, že dokonce získaly samy status „oficiálního“ křestního jména. A tak dnes může mít žena v občanském průkazu napsáno, že je Magda, ač to původně byla jen zdrobnělina od Magdaleny. A muž už se nemusí jmenovat jen Lubomír, ale rovnou Luboš.

Ať už je domácká podoba jména jakákoli, zpravidla platí jednoduché pravidlo – vznikne odvozením od podoby výchozí. Zkrátka kořen zůstává stejný, a když ne kořen, tak alespoň první dvě tři hlásky.

Asi jste si ale všimli, že existují výjimky. Kde se vzaly?

Honza a Pepík

Jako první vás asi napadnou jedny z vůbec nejrozšířenějších českých křestních jmen, a sice Jan a Josef. Kromě Jeníků a Josífků totiž často slýcháme i oslovení Honza a Pepa, které se výchozím podobám jmen vůbec zvukově nepodobají.

Vysvětlení je prosté – naši předci se jednoduše inspirovali v zahraničí. U našich německy mluvících sousedů byste jméno Jan našli také, ovšemže v tamější podobě, a sice Johannes.

Ne že by němčině vadila dlouhá slova (spíš naopak), ale volat na dítko „Johannes“ se maminkám a tatínkům asi nechtělo, a tak vznikl „Hans“.

A Čechům se Hans zjevně zalíbil, protože ho v upravené podobě Honza začali na své Jeníky používat také. Což je docela ironie, protože „český Honza“ se stalo synonymem něčeho echt českého.

Pepou je to nemlich stejné, akorát inspirací nebyla němčina, ale italština. Italskou verzi jména Josef, a to Giuseppe, jistě znají nejen milovníci mražené pizzy. Od Giuseppeho k Pepovi už pak vůbec není daleko.

A co ten (ta) Saša?

Asi vás nepřekvapí, že i u Alexandrů a Alexander tkví příčina v zahraniční inspiraci. Tentokrát za všechno může ruština.

V Rusku je běžné, že se jména zdrobňují pomocí koncovky -ša. Však si všimněte:

Natalia – Nataša

Maria – Máša, Maryša…

Jekatěrina – Kaťuša

A tak i domáckou podobu původně řeckého jména Alexandr/Alexandra utvořili zcela systémově jako Alexaša. Jenomže…

Ruskému uchu to zní sice vřeleji, ale kratší to není, že? Pořád čtyři slabiky – to se pro rodinné použití moc nehodí, zvlášť když je třeba malého Alexašu varovat třeba před blížícím se medvědem.

A tak Alexašům zmizely první dvě slabiky a zůstal Saša.

Ale počkat, říkáte si možná. Jaký Saša? Vždyť žádné S v původním jméně není! Když odeberu první dvě slabiky („Ale-“), zbude přece Xaša.

Jenže nesmíme zapomínat, že X je pouze písmeno, tedy grafický znak, nikoli hláska, což je artikulovaný zvuk. Ono X vlastně neznačí nic jiného než kombinaci souhlásek K a S: ks.

Takže při zkrácení Rusové odebrali počáteční „Alek-“ a zbylo „Saša“. No a tahle svérázná domácká podoba pro Alexe a Alexy se ujala i u nás.

Jak vidíte, dokonce i něco takového, jako jsou běžná křestní jména, může být zdrojem zajímavého lingvistického bádání.

Proč se Alexandrům říká Saša?
Štítky:    

8 komentářů u „Proč se Alexandrům říká Saša?

  • 26. 7. 2024 (17:33)
    Trvalý odkaz

    Jo jo, podobně divné je, proč se Markétě (Margaret) v angličtině říká Peggy…

    Reagovat
  • 30. 7. 2024 (8:06)
    Trvalý odkaz

    Děkujeme za působivé vysvětlení. Nejednou jsem si kladl proč Saša, teď už mezera ve vzdělání je zaplněna.

    Reagovat
    • 4. 8. 2024 (14:20)
      Trvalý odkaz

      Mnohé jazykové jevy (byť ne všechny) se dají vysledovat z literárních pramenů. V tomto případě lze snadno zjistit, že tvar „Saša“ se nejdřív objevuje v ruštině a do dalších jazyků postupně přechází nejprve např. v překladech z ruštiny apod.

      Reagovat
  • 8. 8. 2024 (21:59)
    Trvalý odkaz

    Ono se to Xaša nabízí jen v latince. V ruské (a nejspíš ani žádné jiné) cyrilici není přímý ekvivalent písmene X, píše se to jako dva znaky („кс“ – v latince „ks“), tedy Александр / Александра.

    Reagovat
    • 8. 8. 2024 (22:19)
      Trvalý odkaz

      OK, v řecké abecedě teda ekvivalent X též existuje, ale asi si rozumíme, že to není relevantní v ruštině…

      Reagovat
    • 9. 8. 2024 (16:01)
      Trvalý odkaz

      Pravda pravda. To mé vysvětlení s X bylo určeno pro čtenáře používající latinku, kteří by se mohli podivovat… Děkuji za komentář.

      Reagovat
  • 30. 10. 2024 (22:46)
    Trvalý odkaz

    A Daliborům se říká Dalík.
    Dřív možná Borek, ale to je stejně nejednoznačné jako Slávek a Mirek.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít