Právo na pseudonym patří k základním osobním právům. Až do včerejška jsem si ale myslel, že pro tuto formu skrývání identity se dotyčný většinou rozhodne sám a že si pseudonym i sám vymyslí. Leč mýliti se je lidské.
Včera jsem totiž zjistil, že několik internetových knihkupectví, která nabízejí naši Poradnu šílených korektorů, uznalo za vhodné taktně skrýt naši skutečnou identitu. Pochybná kvalita našeho díla je podle všeho dovedla k závěru, že tuto iniciativu vřele uvítáme. Nu, proč ne.
Můj ctěný bratr dopadl ještě relativně dobře – ponechali mu alespoň křestní jméno. Mně už (kromě očí pro pláč) zůstaly pouze iniciály.
Až se tedy po nás budete shánět, vězte, že už se jmenujeme jinak. Brůha Daniel a Brůha Petr.
A pro jistotu ještě screenshot:
No konečně jsi nechal té zbytečné přetvářky, Dane. Na toho Dalibora jsem si nikdy nezvykl. :)
Tak teď jsem nějaký zmatený. Pseudonym je to, co uvádíte zde, nebo to, co uvádí Naděje? :-)