Už několikrát jsem si všiml zajímavého jazykového jevu, který souvisí s postavením přívlastků. Naposledy to bylo včera – konkrétně se jednalo o formulaci uvedenou v nadpise. A tak jsem si řekl, že už by bylo načase překonat lenost a zaujmout k tomu nějaké jednoznačné stanovisko.
Nechci tohle zamyšlení pojímat jako odborný lingvistický rozbor (který bych stejně asi nebyl schopen zplodit), a tak se předem omlouvám všem jazykozpytcům, pokud se dopustím nějaké drobné nepřesnosti nebo přílišného zjednodušení.
Trocha šedé teorie
Snad neurazím, když připomenu, že přívlastek je větný člen (nejčastěji přídavné jméno), který rozvíjí jiný větný člen (většinou podstatné jméno).
Přívlastky se dělí na přívlastky shodné, které se s rozvíjeným větným členem shodují v pádě, rodě a čísle (starý hrad – starého hradu) a na přívlastky neshodné, jejichž tvar se při skloňování rozvíjeného větného členu nemění (hrad Karla IV. – hradu Karla IV.).
Kromě toho rozlišujeme přívlastky holé, na které už není navázán žádný další větný člen (třípatrový dům), a přívlastky rozvité (dům s červenou střechou) a podle významu přívlastky těsné a přívlastky volné, o kterých jsme kdysi dávno psali v článku Přívlastky volné a těsné aneb Jak je to s čárkami. (Zdá se, že záliba v „aneb“ se mě pořád drží 🙂 )
No a když je přívlastků víc, rozlišujeme přívlastek několikanásobný (ochotný, přátelský mladík) a přívlastek postupně rozvíjející (malá japonská zahrada).
Tolik opakování látky základní školy.
Postavení přívlastků
Přívlastek může stát PŘED rozvíjeným větným členem – v takovém případě mluvíme o antepozici (bílý pes, všichni moji blízcí, nový, ještě krémovější… cokoli, třeba krém na boty).
Může ale také stát ZA rozvíjeným větným členem – to se pro změnu označuje jako postpozice (kyselina sírová, zmrzlina posypaná ořechy, kuchyně mojí maminky).
Zatímco holé přívlastky většinou stojí v antepozici, ty rozvitější jsou často v postpozici – i když to zdaleka není pravidlo. Pravidlem by však podle mého skromného mínění mělo být to, že si člověk jednu z těchto možností vybere a nebude se snažit je kombinovat.
Prostřelený iPhone šípem, nadívaná kachna jablky
V příkladu s nebohým iPhonem si pisatel může dokonce vybrat – formulace šípem prostřelený iPhone i iPhone prostřelený šípem by byly naprosto v pořádku. Ale spojit obě alternativy dohromady v jakousi ANTEPOSTPOZICI, to už chce věru kus odvahy. (Na dálku se omlouvám autorovi, že jsem si vzal na paškál zrovna jeho výtvor. Rozhodně v tom není sám.)
Mrzí mě, že jsem si jednotlivé ukázky tohoto novátorského přístupu k přívlastkům v průběhu let nepoznamenával. Zřejmě bych mohl posloužit větším počtem příkladů. (Nejednou jsem se s tímto jevem setkal v jídelních lístcích – nevím, zda šlo přímo o nadívanou kachnu jablky, ale bylo to něco v tomto duchu.)
Pokud už jste na inkriminovaný přístup narazili a vybavujete si nějaké konkrétní příklady, budu rád, když se o ně podělíte v komentářích.
Jídelní lístky jsou častým zdrojem podobných kreací, viz „plněné knedlíky masem“ apod.
Připadá mi, že logické zdůvodnění toho, že „plněné“ má být mezi „knedlíky“ a „masem“ (v jednom či druhém pořadí – antepozice vs. postpozice), je v závislosti jednotlivých členů na sobě (jak jsme si kreslívali grafy při rozborech). V tomto případě: [co?] „knedlíky“
// Máte omezení na počet slov v příspěvku?
V tomto případě: [co?] „knedlíky“
// Aha, asi to není omezení počtu slov, ale chybné zpracování znaků „menší než“. :/
V tomto případě: [co?] „knedlíky“ [šipka vlevo] [jaké?] „plněné“ [šipka vlevo] [čím?] „masem“. Serializace těchto vztahů v podobě „plněné knedlíky masem“ roztrhává souvislost členů „plněné“ a „masem“. Na druhou stranu mi připadá, že „plněné knedlíky“ je pro tvůrce lístků nedělitelný terminus technicus, proto to tak asi píší.*
Pro další příklady je možné občas chodit na http://www.okcs.cz/…aurace-avion. Z aktuálního menu (16.10.2015) je hoden pozornosti „Pečený králík na česneku“. Tady bych byl ale opatrný: jako člověk neznalý kuchařského umění opravdu nevím, jestli byl ten králík na česneku pečený, nebo zda šlo o pečeného králíka následně na česneku servírovaného. Ale ty plněné a nadívané věci, tam je to dost jasné.
Jakube, moc díky za komentář. Ad kauza „Ivo Rittig“ – osobně mi to neskloňování v 5. p. přišlo zvláštní, ale podle Internetové jazykové příručky (http://prirucka.ujc.cas.cz/?…) je to zřejmě v pořádku…
Na mém pomyslném žebříčku již léta kraluje perlička
z novin: „… záchranáři ošetřili pokousanou ženu koněm.“
Právě jsem opravoval větu „mají amputovanou nohu pod kolenem“. Chce se dodat: A taky vepřovou kýtu pod paží…
„Položených firem a podnikatelů bankrotem ubývá“ – položené firmy si asi ještě představím, ale kdo jsou podnikatelé bankrotem?
Je vidět, že tento problém je stále aktuální. Ostatně právě jsem se o nakažlivých nemocích dočetl, že „významnou cestou přenosu jsou i kontaminované ruce dotykem obličeje“. Že si to po sobě ti lidé aspoň nepřečtou…