Knižní trh se neustále mění. Objevují se nové žánry a sub-žánry, popularita konkrétních autorů stoupá a zase klesá a do toho se objevují trendy jako e-booky, audioknihy anebo knižní pirátství. Jak vlastně vypadá cesta knihy od autora až ke čtenáři? Co zrovna hýbe knižním trhem? Kterým českým spisovatelům se daří i v zahraničí? Tyto a další otázky jsme položili jedné z nejpovolanějších. Hana Zahradníková, původní profesí učitelka češtiny a angličtiny, už řadu let pracuje jako redaktorka pro angloamerickou a severskou literaturu v předním českém nakladatelském domě Argo.
Co vás vedlo ke změně profese – z učitelky redaktorkou?
Mně se ty profese odjakživa různě prolínaly. Společné měly to, že v nich vždycky šlo o jazyk – učila jsem angličtinu, češtinu pro cizince i literaturu a k tomu překládala. Když pak v r. 2013 přišla nabídka z Arga, s poměrně velkou částí „nových“ kolegů už jsem se znala, protože mi třeba redigovali nějaký překlad nebo jsme se znali ze školy a tak. Můj profesní vývoj je postupný přirozený proces, žádné revoluce.
V Argu máte na starosti angloamerickou a severskou literaturu. Co je vlastně náplní vaší práce?
Jednoduše řečeno: provést knížku všemi kroky od výběru (skoro) až do tiskárny. Čtu hodně rukopisů, ty, které považuju za vhodné k vydání, prezentuju vedení Arga, když všechno dobře dopadne a koupíme práva, musím pro knížku najít vhodného překladatele, potom překlad buď sama rediguju, nebo musím najít taky externího redaktora, potom finální text překladu připravit na sazbu a dohlédnout na korektury. Současně se aktivně podílím na propagaci „svých“ titulů, ať už na sociálních sítích, v časopisu #mojeargo (https://argo.cz/…in-mojeargo/) v Českém rozhlase nebo na živých akcích. Snad jsem na nic nezapomněla.
Co vás na práci v knižním nakladatelství baví?
Knihy. Já si chci od dětství hlavně číst. To se mi docela daří. Další výhodou je, že díky těm knihám člověk potká spoustu zajímavých lidí.
Kromě toho, že jste vystudovala angličtinu, jste se naučila i další světové řeči. Kolika jazyky mluvíte a proč jste si vybrala právě ty?
Tak s tímhle tvrzením bych byla opatrná. Kromě angličtiny už mluvím jenom jakž takž španělsky a maličko francouzsky. Samozřejmě taky slovensky, považuju za štěstí, že jsem ke slovenštině přišla „zadarmo“. Ruštinu, kterou jsem se osm let učila a maturovala z ní, prakticky neovládám. Ale před pár lety na jedné svatbě jsem ji taky použila – když se s někým mermomocí chci domluvit, většinou se mi to podaří.
Kdybyste měla pro nějakou encyklopedii zpracovat heslo „Argo“, co byste tam napsala?
Záleží na tom, co by to bylo za encyklopedii… Určitě je důležité říct, že jsme jedno z největších nezávislých nakladatelství, založené před třiceti lety. Spousta lidí, kteří byli u založení nebo se připojili nedlouho poté, jsou v Argu dodnes. Máme tradiční skvělé edice jako AAA nebo Historické myšlení, ale i spoustu dalších, vydáváme hodně překladové literatury z nejrůznějších jazyků, malých i velkých, ale postupně nám přibývají i čeští autoři, Miloš Urban s námi dokonce sedí v redakci. Vydáváme beletrii i non-fiction a naučnou literaturu, pro dospělé i pro děti. Knihy nás baví.
Jaké trendy momentálně hýbou vydavatelským světem? Roste třeba obliba e-booků a audio knih? Nebo nějakého žánru?
E-knihy i audioknihy určitě rostou, ale myslím, že ne tak překotně, jak se před několika lety věštilo. Určitě dnes vychází mnohem víc grafických románů a komiksů pro nejrůznější cílové skupiny a připadá mi, že stále roste obliba non-fiction a české beletrie.
Vaše nakladatelství vydává jak literární klasiky, tak knižní novinky. Dá se říct, co z toho se obecně prodává více? Co jsou vaše největší bestsellery z poslední doby?
Tohle je docela obtížná otázka. Obecně se jistě prodává víc novinek, 90. léta, kdy jsme po pádu železné opony klasiky „doháněli“, už jsou pryč. I když, měli bychom si asi taky ujasnit pojmy. Třeba pokud mi někdo bude tvrdit, že Kazuo Ishiguro je tzv. „žijící klasik“, nijak zuřivě se s ním hádat nebudu. Ten se zrovna prodává dobře a víme přesně proč – protože dostal Nobelovu cenu za literaturu. Předtím ho čeští čtenáři poměrně úspěšně ignorovali, i když psal skvěle. Na ceny se nedá vždycky spoléhat, ale „Nobelovka“ funguje poměrně spolehlivě. My jsme pyšní zejména tehdy, když ji dostane náš stávající autor, jak tomu bylo poslední dobou nejen v případě K. Ishigura, ale i Boba Dylana nebo Louise Glückové.
Dále prodejům pomáhá i obrazovka – také díky tomu se velmi dobře prodává Sally Rooneyová, Margaret Atwoodová, David Attenborough nebo knihy ze série Stranger Things. Úspěšný je i televizní reportér Jakub Szántó. Z českých autorů potom třeba Alice Horáčková, Pavla Horáková, František Šmehlík, Jan Novák nebo už zmiňovaný Miloš Urban. Nebo Lenka Elbe, jejímu románu Uranova určitě pomohla cena Magnesia Litera za debut roku. Populární jsou i naši slovenští autoři Jozef Karika a Juraj Červenák. V dětských knihách jednoznačně vedou knížky Davida Walliamse. No a pak existují drobná radostná překvapení – momentálně jsou vyprodané oba tituly poezie T. S. Eliota, Čtyři kvartety v překladu Martina Hilského i nový překlad Pusté země Petra Onufera.
V nabídce máte spousty zahraničních autorů. Co ale naopak čeští spisovatelé v cizině? Zkoušíte prorazit s některými českými autory v zahraničí a jak úspěšně?
Ano, zkoušíme. O prodej práv do zahraničí se v Argu stará kolegyně Veronika Chaloupková. Z mnoha důvodů to není snadné, už jenom počet překladatelů z češtiny je samozřejmě limitovaný, ale povedlo se jí domluvit třeba několik zahraničních vydání komiksu Kateřiny Čupové vycházejícího z textu divadelní hry R. U. R. Karla Čapka, která vznikla před sto lety, v roce 1920, a jak všichni vědí, poprvé se v ní objevilo slovo robot. Dále v zahraničí vycházejí třeba knížky Emila Hakla, Jana Nováka, Pavly Horákové, Josefa Pánka, Zuzany Říhové nebo Miloše Urbana. Třeba v případě Pánkova románu Láska v době globálních klimatických změn, který dosud vyšel ve 12 jazycích, kromě ceny Magnesia Litera za prózu jistě pomohl i chytlavý název – globální klimatické změny jsou horké téma, diskutované ve všech jazycích; vždycky je dobré, když se zahraniční čtenáři takzvaně mají čeho chytnout.
Do nabídky Arga patří i poezie. V povědomí mají lidé zafixováno, že poezie se ani nezaplatí. Jaká je realita? Může se z básnické sbírky stát bestseller?
V tomhle se víc vyzná kolega Petr Onufer, který v Argu obě básnické řady (AAB a Česká poezie) vede, ale obecně je vydávání poezie spíš adrenalinový sport než zlatý důl. Výjimky ovšem existují a důvody mohou být různé. Bohužel se najdou spíš mezi zahraničními než českými autory. A nejsou asi ani moc překvapivé – mezi relativní bestsellery (tzn. bavíme se o nižších jednotkách tisíců) patří např. Kvílení Allena Ginsberga nebo Kniha haiku Jacka Kerouaca, dále Ariel Sylvie Plathové, tedy díla moderních klasiků, které všichni znají a myslím, že také lákají svým životním stylem či příběhem. A v roce, kdy Louise Glücková získala Nobelovu cenu za literaturu, se prodej její sbírky Noc věrnosti a ctnosti zesedminásobil. Česká poezie se prodává spíš v nižších stovkách, a to je ještě „dobré“, u malých nakladatelů, kterým třeba komplikuje situaci distribuce, to můžou být i desítky výtisků. Naši (argovští) nejprodávanější básníci jsou Egon Bondy a Petr Hruška.
Pokud vím, v Česku ani známí slammeři nedosahují závratných čísel prodaných výtisků – jestli se vám někdo po přečtení tohoto rozhovoru ozve a usvědčí mě z omylu, budu vyloženě ráda. Ovšem Rupi Kaur, která svou poezii s ilustracemi nejdřív představila na Instagramu, je bestselleristkou všude, i v Česku.
Vinou přílivu hollywoodských spektáklů se superhrdiny se i u nás v Česku šíří trend obliby komiksů i mezi staršími dětmi a mladými dospělými. Také Argo má některé komiksy v nabídce. Považujete vy osobně komiksy jen za pomůcku pro děti při přechodu od obrázkových knih ke klasickým, nebo za plnohodnotný literární útvar, který si zaslouží pozornost dospělých?
Tahle otázka mi už od prvního slova připadá trochu návodná… Přiznám se, že marvelovské komiksy načtené nemám, na ty je odborník spíš náš redaktor komiksů a grafických románů Richard Klíčník, ale obecně čtu komiksy i grafické romány poměrně často a ráda a rozhodně je považuju za plnohodnotný… řekněme umělecký útvar. U těch nejlepších se slovo a obraz navzájem podporují k maximálně efektivnímu účinku. Dám vám příklad: v naučném komiksu Marty Breenové a Jenny Jordahlové Neohrožené ženy, který popisuje historii boje za ženská práva, je dvoustrana znázorňující dlouhou frontu žen před volební urnou. Každá drží v ruce ceduli s názvem své země a rokem, kdy tam ženy volební právo získaly, pěkně chronologicky, od Nového Zélandu 1893 až po Saúdskou Arábii 2015. A mezi nimi stojí i černovlasá dlouhovláska v halence a sukni po kolena: Afghánistán 1964. Pokaždé, když ten obrázek vidím, vyvolá ve mně silnou emocionální reakci. Nejsem si jistá, že by to text dokázal vyjádřit se stejnou silou a úsporností. Mezi moje oblíbené autory patří také např. Guy Delisle, Alison Bechdelová nebo Vera Brosgolová.
Je nasnadě, že zvláště starší tituly vydá v průběhu let vícero vydavatelství. Když jde o zahraničního autora, nakladatelství si někdy nechá udělat nový překlad, zatímco jindy použije stejný překlad jako vydavatelství původní (u vás třeba série Les Mytág a překlady Petra Kotrleho). Proč to tak je, podle čeho se o tom rozhoduje?
Je tam dokonce ještě třetí možnost, a to vydání sice původního, ale revidovaného překladu. Důvody jsou různé, některé překlady se prostě nepovedou, náročnost nebo specifičnost textu může být nad síly překladatele. V období komunismu byli samozřejmě překladatelé z většiny jazyků v nesmírně obtížné situaci, nejenže neexistoval internet, ale nesnadná až nemožná byla i komunikace se zahraničními autory či konzultanty. Také spousta reálií tehdy neměla v českém prostředí ekvivalent, a dnes už má – jeans už opravdu není třeba překládat jako tepláčky.
A překlady také stárnou, v případě angličtiny často mnohem víc než originál. Je to tím, že v češtině nic jako „neutrální jazyk“ neexistuje. Všechno je příznakové, spisovná/nespisovná čeština na morfematické rovině například, to je něco, co anglofonní autor vůbec řešit nemusí, pokud vyloženě nechce. Některé překlady ale sice trochu zastarají a najde se v nich třeba i pár omylů, ovšem svou celkovou koncepcí a řešeními jsou tak geniální, že je chceme číst pořád.
Argo se čím dál víc zaměřuje i na sci-fi a fantasy. Co podle vás osobně spadá pod žánr fantasy? Jak byste tento žánr významově ohraničila?
Tak na to si vůbec netroufám odpovídat, mám sice několik oblíbených titulů z těchto žánrů, ale celkový přehled mi chybí. Skvělým znalcem je naopak náš redaktor sci-fi a fantasy Martin Šust.
V elektronické podobě se knihy dají relativně snadno nelegálně šířit. Co si myslíte o knižním pirátství? Spousta lidí ho obhajuje…
Ano? A čím? Pro mě je to neobhajitelné. Čtenáři nám občas nespokojeně píší, že třeba vydání nějaké knížky příliš dlouho trvá. Víte proč? Protože velkou většinu knih, které v Česku vyjdou, lidé píší, překládají a redigují po nocích, poté co přes den v jiné práci vydělávají na účty, které by se jim vysoce kvalifikovanou literární činností nezaplatily. Vyšší prodeje e-knih by do tohoto oboru přivedly aspoň trochu peněz, které v něm tak zoufale chybí. Takže milí zloději: není to tak, že autoři už přece dostali férově zaplaceno za tištěnou knihu, tak proč by si měli nahrabat ještě na e-knize. Ne, je to tak, že dostali zaplaceno v poměru ke své kvalifikaci, vynaloženému času a energii nespravedlivě málo. O profesionálech, kteří se starají o konverzi dat nemluvě.
Platí i u překladů totéž, co u knih samých, že 70 let po prvním vydání už se smí používat volně a zdarma?
V podstatě ano, ale je to o něco složitější. Někdy třeba existují dobré důvody, abyste použili nějaké konkrétní vydání, a k tomu pak může mít práva také nakladatel apod.
Když se vrátíme k vám osobně: Když se v práci celý den zabýváte knihami, máte ještě chuť si nějakou přečíst i ve volném čase? A pokud ano, jaké máte oblíbené autory a tituly?
Mám, hroznou. Ale většinou se mi to daří jen v létě na dovolené, v zimě na horách a přes Vánoce. Jinak čtu rukopisy. Nejvíc mi vadí, jak nestíhám pořádně sledovat současnou českou literaturu. Haldy knih u mé postele, čekající na přečtení, už jsou legendární. Takže teď nedočkavě vyhlížím jarní prázdniny a rozhoduju se mezi novým Robertem Galbraithem, Annou Cima a Patrikem Bangou. A nedávno se mi po kapitolkách ukradených před usnutím podařilo přečíst Winterbergovu poslední cestu Jaroslava Rudiše ve vynikajícím překladu Michaely Škultéty, a to jsem si hrozně užila.
Čím se musí vyznačovat kniha, abyste si ji vy sama zařadila do škatulky těch mimořádných? Originalitou, hloubkou myšlenek, strhujícím dějem nebo něčím jiným? Jaký titul vás v tomto ohledu v poslední době mile překvapil?
Těžko říct. Často jazykem. A originalitou jistě, ale třeba děj už mě málokdy úplně překvapí, pokud se nejedná o nějaké mně úplně cizí kulturní prostředí. V posledních letech mě výjimečně nadchl třeba Milkman (č. Mlíkař, přel. Ester Žantovská) Anny Burnsové, a to právě jazykem a stylistickými prostředky, které jsou jednak nesmírně originální, jednak se výjimečnou měrou podílejí na budování významu. Nebo román Anuka Arudpragasama The Story of a Brief Marriage (č. Příběh krátkého manželství), který jsem přeložila. Podle mě v něm autor zkoumá samotnou podstatu lidství. Když vás okolnosti připraví o domov, hmotné statky, rodinu, bezpečí, jídlo, co zbyde? A naprostou originalitu v tomto textu představují autorovy popisy fyzických pochodů, fyzické stránky člověka – dělá to způsobem, s jakým jsem se ještě nikdy předtím nesetkala a nebyla bych si jej dokázala představit.
A dále třeba Stay With Me Ayobami Adebayo (č. Zůstaň se mnou, přel. Lukáš Novák), The Wanishing Half (č. Polovina tebe, přel. Irena Steinerová) nebo román Mizérie (Eländet) švédského spisovatele s česko-polskými kořeny Andrzeje Tichého ve skvělém překladu Marie Voslářové – ten je koncipován jako hudební skladba a mně se pravidelně stávalo, že jsem si ho četla potichu, ale slyšela jsem ta slova v uších, protože se výrazný rytmus textu přímo vnucoval. To byl opravdu silný zážitek.
Jaké jiné koníčky kromě literatury máte?
Momentálně žádné, po nocích překládám. Až dopřekládám, půjdu na výlet a zatančit si tango, zacvičím si jógu a pokročím ve francouzštině.
Děkujeme za rozhovor.