Vymyslet pořádný reklamní slogan dá zabrat. Ale když se opravdu hodně chce a do patřičného brejnstórmingu se zapojí opravdu hodně lidí, případně se angažuje opravdu hodně kreativní agentura, výsledky většinou stojí za to.
V oblasti sloganů platí totéž, co u reklamy jako takové – zavedla se určitá klišé, která mnozí do omrzení opakují. Ještě o poznání otřesnější výsledky pak často přináší snaha lokalizovat slogan cizojazyčný.
Slogany zdařilé a ty druhé
O těch povedenějších sloganech psal prakticky přesně před rokem Vašek Štrupl. Dnes pro vás mám odkaz na článek zaměřující se na opačný konec sloganového spektra.
„Černý Petr“ napsal pro magazín BIZ článek Který reklamní slogan je nejhloupější (kompletní článek je k dispozici v PDF). S příjemnou dávkou sarkasmu a hlavně poměrně výstižně shrnuje právě již zmíněná sloganová klišé.
… a z jiného soudku
Pokud pracujete ve větší společnosti a máte tu čest účastnit se firemních porad anebo pokud jste jiným způsobem (třeba jako jazykoví korektoři) konfrontováni se současnou podobou „češtiny“ na manažerské úrovni, doporučuji článek od stejného autora Manažerština pro pokročilé (odkaz vede přímo na kompletní verzi článku v PDF).
„Revoluční“ metoda – tvrdí-li někdo, že „není na jazyky“, chybí mu s největší pravděpodobnosti motivace. Stále platí:
Ale pak je tu ještě jeden aspekt. Je to určitá dávka hudebního sluchu. Protože každý jazyk má svoji intonaci.
A ta je do jisté míry rozhodující. Protože bez té intonace to nikdy nebude to „pravé ořechové“ při mluvení.
Motivace znamená CHTÍT SE UČIT. Jakmile někdo dojte k názoru, že je „chytrý dost“ a že už se nepotřebuje učit, začne jeho intelekt zakrňovat. Nelze žít z podstaty. Pokud je člověk mladý, máí chuť se učit. Ale mládí nebo stáří není otázka časového intervalu od data narození, je to stav duše, srdce a mysli. Znám dvacetileté starce a stařeny a -sátileté mladíky a mladice. Mluvím z vlastní zkušenosti. Je mi 61 a překládám AJ-NJ, AJ-ČJ, NJ-ČJ a ČJ-NJ. A dokáži i transkribovat ze starého německého písma (švabach, německá fraktura, německý gotic – ekvivalentní názvy) do latinky. A to je neustálý proces poznávání a rozšiřování slovní zásoby – jinými slovy proces učení.
a protože, ač invalidní důchodce to mám jako živnost, mohu říci: Thanks, i´m very fine, my jom is my hobby – díky, mám se velmi dobře, práce je mi koníčkem.
Takže chce to najít způsob, jak se ten jazyk naučit. Před státnicí z němčiny jsem měl již asi 10 let jazykové praxe. Angličtina – základní kurs Evropské školy korespondenčních kurzů Průhonice (nedělám jim při tom reklamu) a pak, prřotože i programování v prostředí relačních databází je pro mne objekt zájmu, jsem si přeložil všechny manuály Visual FoxPro 6.0 z angličtiny do češtiny. A zde platí i to, dobrých slovníků není nikdy dost. Nestačí nějaký slovníček do kapsy. A zrovna tak nelze chtít „jenom základy, jenom se domluvit“. Zde to chce trochu maximalistický přístup a vstup do procesu, který nikdy nekončí. Zde platí – v dobrém – ono dálněvýchodní přísloví „Kdo jede na tygru, nikdy z něj nemůže sesednout“. Prostě vstoupíte do procesu, který Vás vtáhne a je to nádherný svět. A je třeba také být „sečtělý“, aby jste si vytvořili dostatečnou slovní zásobu v mateřském převážně spisovném jazyce. A naučit se i v tom cizím jazyce myslet. Například v češtině se otázka klade, v němčině staví, v češtině se věří něčemu, v němčině se věří něco. A idiomatika, to je celý další svět. Ono naše české „na svatého Dyndy“ má v angličtině jeden z více ekvivalentů „when pigs fly“ – až budou prasata létat. Proto je největším „oříškem“ překládat některé anekdoty, jejichž vtip mnohdy spočívá na slovních hříčkách – idiomatických obratech. Toť vše.