Historie češtiny

Ve vývoji jazyka hrají zásadní roli hláskové změny. Z hlásek se stávají dvojhlásky, souhlásky se měkčí, výslovnost se zjednodušuje a tak dále a tak dále. Neustálé hláskové změny mají zajímavý vedlejší efekt: Výjimečně se totiž stane, že původní podoba slova (před hláskovou

Že se v češtině dá jedna a tatáž věc označit různými názvy, všichni dobře víme. Proč se tedy zdržovat přemýšlením o tom, že máme dvojici synonym „břímě – břemeno“? Odpověď je prostá: V tomto článku nám totiž nepůjde konkrétně o dvojici „břímě – břemeno“, ale o celou

Jedna ze základních pouček, které jsme se naučili při hodinách češtiny, zní, že uprostřed slova a na konci je vždy Ů, zatímco na začátku výhradně Ú. Přitom výslovnost je stejná, takže uvedené pravidlo vypadá jako zbytečná zvůle pánú profesorú. Pardon,

Hláska Ř je jedním z unikátů českého fonetického systému. Ani v nám nejblíže příbuzných jazycích ji nenajdete, snad jen v polštině existuje foném, který české Ř připomíná. Jak vůbec v češtině vznikla tak komplikovaná hláska, natolik složitá na vyslovení, že se ji mnohé děti

Poupravíme-li známý citát Johna Donna, můžeme říct, že „žádný jazyk není ostrov sám pro sebe“. Vždycky na něj působí, ovlivňují ho a pozměňují jazyky okolní. Jazyky si mezi sebou vyměňují slova a někdy se v jednom objeví i celá vazba vzniklá pod

Ačkoli se ve své práci zabýváme převážně žhavou současností naší mateřštiny, myslíme si, že také v její dávné i méně vzdálené minulosti se dají najít zajímavé momenty, které potěší každého, kdo má práci s jazykem rád. Pokusíme se je v příštích týdnech postupně zpracovat