Jedním z nejhorších stylistických nešvarů znetvořujících tvář českých textů je nadužívání trpného rodu neboli pasiva. Připravili jsme proto pro vás třídílný seriál, v němž se vás pokusíme motivovat k tomu, abyste se snažili mu vyhýbat, a taky vysvětlíme, jak to můžete prakticky dělat.

Dnes začneme pojednáním o tom, proč je tak žádoucí výskyt pasiva v textu omezovat.

Jak funguje trpný rod

Pasivum čili trpný rod je jazykový jev notoricky známý, ale radši připomeňme, že je to takový slovesný rod, u nějž původce děje není podmětem věty. V češtině rozeznáváme dva druhy pasiva:

1. Trpný rod opisný („bytovka je stavěna“)

2. Trpný rod zvratný („bytovka se staví“)

Trpný rod má v češtině jistě své místo, ale faktem zůstává, že čeština přirozeně vyjadřuje děj jinak – slovesem v činném rodu.

Problém je, že v psaných textech se většinou pasivum nadužívá. Za prvé je to proto, že v takových textech se autorům často hodí pracovat bez podmětu, a za druhé vzniká hodně psaných českých textů překladem z angličtiny. Tam se pasivum používá mnohem častěji, a to i v mluvené řeči. A teď klíčová otázka: Proč by to tak nemohlo být i v češtině?

Angličtina má totiž zcela odlišnou typologii. Jelikož jí téměř zcela chybí flexe neboli ohýbání slov (laicky změny koncovek), vyjadřuje pozici slov ve větě jejich pořádkem čili slovosledem. Ten je proto tzv. zafixovaný. Anglický mluvčí tedy nemůže položit na určité slovo důraz tím, že ho zařadí na konec věty, jako to děláme my. Ledaže si v takové chvíli zcela přirozeně vypomůže trpným rodem. (Všimněte si posunu důrazu u vět „I have stolen the book“ a „the book has been stolen by me“.)

A tak se stává, že i do českých textů pasivum proniká v míře nikoli zdravé a nám už se při tom možná ani nespustí žádoucí „alarm“. Nicméně vždy, když chceme zjistit, jaká skladba je v naší mateřštině přirozená, stačí udělat jednoduchou věc: Zaposlouchat se do její mluvené podoby.

Jak se vyjadřuje čeština

Právě tam, v běžné každodenní komunikaci, se jasně ukazuje, jak se v češtině přirozeně formulují myšlenky. Pokud si chcete ověřit, zda je trpný rod běžným způsobem, jak vyjádřit myšlenku, představte si nějaké opravdu všední výroky z denního styku. Umíte si představit, že byste někomu řekli tuto větu?

  • Pozor, budeš uviděn!

Určitě ne. Když v češtině neznáme podmět, přirozeně použijeme třeba neutrální zájmeno:

  • Pozor, někdo tě uvidí!

Velmi často si čeština vypomáhá také nevyjádřeným podmětem ve třetí osobně množného čísla. Vznikají pak věty, pociťované jako zcela přirozené:

  • No a pak mě zatkli.

Nikdo v běžné mluvě neřekne „byl jsem zatčen“, ačkoli v psaných textech, a zejména překladech najdete taková vyjádření zcela běžně, protože právě to je způsob, jak by se podobná myšlenka vyjádřila v angličtině („then I was arrested“).

Můžeme tedy shrnout, že čeština přirozeně vyjadřuje děj slovesem v činném rodu, a proto je nezbytné trpným rodem v textech šetřit. Nicméně platí, že opisný tvar pasiva je přece jen méně přirozený, a tedy více nežádoucí, než tvar zvratný. Jak je to možné? Souvisí to s jejich naprosto odlišným původem. Něco k tomu v příštím díle.

Další díly

 

TRPNÝ ROD – 1. díl: Proč s ním musíme šetřit
Štítky:

4 komentáře u „TRPNÝ ROD – 1. díl: Proč s ním musíme šetřit

  • 28. 6. 2018 (19:46)
    Trvalý odkaz

    Jestli ono to nebude tím, že trpný rod je typický pro odborný styl, a ten se vyskytuje daleko častěji ve formě psané než mluvené.

    Reagovat
  • 2. 7. 2018 (8:52)
    Trvalý odkaz

    Jestli se to nepřehání s tím varováním před trpným rodem. Já ho často slyšel v češtině i před rokem 1989, kde vliv angličtiny na češtinu byl fakticky nulový. Skoro nikdo neuměl anglicky ani slovo.

    Trpným rodem se dává mimo jiné najevo: 1) vážnost situace, 2) věcnost a neosobnost situace, 3) nesmlouvavost situace.

    „Pozor, budeš viděn!“ – při nácviku maskovací techniky, kde se sděluje, že technika maskování není dokonalá. Trpný rod zde označuje, že jde o (ne)dokonalost maskovací techniky/způsobu.

    „Pozor, někdo tě uvidí!“ – při skrývání v konkrétní situaci, kde jde o to nebýt spatřen.

    Před rokem 1989 se používal trpný rod daleko častěji v řeči než dnes, a daleko méně v psané podobě než dnes.

    Je to proto, že dnes lidi ve všem hledají pouze osobní motivy a stádové názory – v mysli dnešního mladého člověka není skoro možný jiný důvod dějů, než osobní zaujatost. Věcné, racionální, objektivní, nezávislé či myšlení/vidění/hodnocení událostí z odstupu bez osobního dojmu – je pro většinu mladé generace tak něco nemomžného a nepředstavitelného! Proto je používán rod činný. Rod trpný je používán spíše jako anglicismus, než jako funkční český tvar.

    Reagovat
    • 2. 7. 2018 (9:41)
      Trvalý odkaz

      Samozřejmě máte pravdu, že trpný rod se v češtině vyskytoval dávno před vlivem angličtiny. Bude o tom ostatně podrobně řeč v příštím díle. Nic to ovšem nemění na tom, že jeho častý výskyt v textu (i v řeči) působí uměle a nepřirozeně.

      Reagovat
      • 2. 7. 2018 (10:25)
        Trvalý odkaz

        Nikoli! Trpný rod není problém! Jakýkoli nezvládnutý prvek v českém (i jiném) jazyce působí uměle – za to trpný rod nemůže.

        Bude-li trpný rod používán anglicisticky či jinak cize, bude působit uměle. Není potřeba v tom hledat nic jiného.

        Namísto „nepoužívejte/šetřete s trpným rodem“ je třeba psát „šetřete s tím, co neumíte používat“ nebo raději „naučte se to správně používat“.

        Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *