Vztah koncovek -enec a -inec

V tomto krátkém článku se podíváme na koncovky -inec, -enec a -anec a všimneme si jedné zajímavosti, která možná dosud unikala vaší pozornosti.

Lidé vs. instituce

Stojí za povšimnutí, že koncovka -enec nejčastěji označuje lidi. Výrazy s touto koncovkou často vystihují nějakou jejich charakteristiku, ať už jde o povolání, věk, chování a podobně. Jako příklady můžeme uvést třeba slova sourozenec, nalezenec, učenec, ozbrojenec, utečenec/běženec, novorozenec, nadšenec, obrozenec, kojenec, milenec, vysídlenec, spojenec, pověřenec, stoupenec, oblíbenec, zřízenec, snoubenec, mládenec, nespokojenec, šílenec, spiklenec, vlastenec, pomatenec, odsouzenec, opeřenec, vzbouřenec.

Méně často tuto koncovku najdeme jako označení předmětů – vápenec, růženec, prstenec, propletenec.

Naopak jakmile v češtině mluvíme o institucích či zařízeních, téměř výhradně se na ně uplatňuje příbuzná koncovka -inec. Dokážeme si to, jakmile uvedeme pár příkladů: sirotčinec, chudobinec, hostinec, hanbinec a nevěstinec, ovčinec, zvěřinec, nalezinec, hřebčinec. (Jsou samozřejmě i případy, kdy koncovka -inec označuje rovněž osoby: cizinec, dobrodinec, zločinec či jedinec.)

Opravdu pozoruhodný je pak jeden konkrétní výraz, který existuje s oběma koncovkami. Právě ona změna v jediné hlásce zde rozlišuje člověka od instituce. Jedná se o slova nalezinec a nalezenec. To první je zařízení, zatímco to druhé osoba. Nalezenci se tedy odkládali do nalezince.

A co -anec?

Na závěr se zmiňme ještě o příbuzné koncovce -anec. I tato koncovka téměř výhradně označuje osoby, a to v těch případech, kdy je jejich označení přímo odvozené od slovesa s koncovkou -at. Je to dobře vidět na dvojicích jako trestat – trestanec, vyslat – vyslanec, vyhnat – vyhnanec, zaměstnat – zaměstnanec, chovat – chovanec, poslat – poslanec, vzdělat – vzdělanec. Odvození od slovesa se nedopátráme snad jen u bratrance. Osobami pak nejsou výrazy lívanec či kopanec.