Tento příspěvek je celý věnován závorkám – jejich funkci, podobě i zásadám spojeným s jejich psaním. Dozvíte se například, jaké závorky v češtině používáme, kdy psát na konci věty tečku za závorkou a kdy ještě před ní.
1. Funkce závorek
V běžném písemném vyjadřování slouží závorky zejména k označení částí textu, které jsou do výpovědi volně vloženy, případně které nejsou součástí vlastního sdělení.
- Chtěl bych vám říct (a myslím to naprosto vážně), že tak dobrou kávu jsem ještě neochutnal.
Kromě toho slouží k označování výslovnosti (hranaté závorky), používají se v podřazené sazbě, při zápisu zákonů, pochopitelně také v matematické sazbě apod.
Podřazená sazba:
1. Hlavní text
a) text
b) text
Zápis zákonů
§ 8
(1) Text.
(2) Text.
2. Podoby závorek
V klasické sazbě jsou nejběžnější standardní kulaté závorky – ( ). K dalším typům závorek patří tyto:
- [ ] – hranaté závorky, používají se pro označení výslovnosti (book [bu:k])
- { } – tzv. „svorky“
- < >
- / /
(Tento výčet je zároveň pořadím vhodnosti používání závorek v běžných textech – viz také následující bod. Poslední dva typy závorek by se ve standardním beletristickém textu vyskytovat neměly.)
3. Závorky v závorkách
Čas od času se stane, že potřebujeme do textu umístěného v závorkách vložit další závorky. Jak v takovém případě postupovat?
Optimálním řešením je zvolit pro takový případ jiný typ závorek, a to podle pořadí uvedeného v předchozím bodu. Nejprve tedy sáhneme po hranatých závorkách.
- (Toto je text psaný v závorkách [do kterého jsme se rozhodli vložit další text] a následně pokračujeme v psaní.)
4. Závorky a tečky
V případě, že konec závorky je shodný s koncem věty, řešíme otázku, zda nejprve napsat konec závorky, či tečku.
Zásada je poměrně jednoduchá – pokud závorka netvoří celou větu, ale pouze její část, napíšeme nejprve konec závorky a potom tečku. Je-li v závorce umístěna celá věta (nebo dokonce několik vět), napíšeme nejprve tečku, a potom teprve závorku.
- O této problematice jsme se v naší studii již zmínili (viz stranu 62).
- E-mail s dotazem jsem vám posílal už minulý týden. (A pevně doufám, že brzy dostanu odpověď.)
Zpracováno podle knihy Praktická typografie.
Závorky se sázejí z vnitřní strany bez mezer, pro vnořené se používá jiný typ závorek, ale jak vyřešit případ (nikoliv neobvyklý :-)), kdy je na konci závorky smajlík?
Ha, tady mi závorku nějaký formátovací systém (že by Texy ;–)) požral…
to DGX: Tato informace mě zajímá také… ale jinak je Texy sexy, až na to že žere závorky :)
Odhaduji, že závorky by se potom mohli psát stylem (věta se smajlíkem :-) ). Většinou je to nejjednodušší řešení, jak omezit požírání závorek :-) Nicméně je tam zase ta nadbytečná mezera…
Ano, Davide, za konzumaci závorek i na tomto webu zodpovídá Texy, za které ovšem vřele děkuju – a ač by kontext mohl naznačovat něco jiného, je to míněno zcela bez ironie:-)
Myslím, že pravidla pro smajlíky v kombinaci se závorkami ještě nejsou dostatečně propracovaná, ale já většinou, ale rozhodně ne důsledně, volím variantu naznačenou v Davidově druhém komentáři, jenom bez mezery, tedy (asi takhle:-)). Ale jsem dalek toho, abych tuhle podobu prosazoval jako správnou, či dokonce jedinou správnou:-)
Musím dodat, že v lingvistické literatuře se k označování výslovnosti používají nejen hranaté závorky, ale i lomítka. Lomítka označují výslovnost fonologickou (tj. „přibližnou“) a hranaté závorky výslovnost fonetickou (tj. detailní).
Viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fonologie#…