Zápisník šíleného korektora

Návrat korektorské fosilie

Zářijové rozkoukávání skončilo a já se od října naplno vracím do světa volnonožců. Po 13 letech – strašně to letí. Můj brácha Petr, který se společně s Álou Žitníkovou o Proofreading celou tu dobu vzorně stará, byl tak hodný, že mi dovolil si tady udělat

Šílení korektoři v dotisku a se slevou

Jak už jsme se pochlubili na „Instáči“, vydavatelství Zoner Press se rozhodlo jít do obrovského rizika a znova dotisknout třetí vydání naší knížky Pište správně česky – poradna šílených korektorů. A aby toho nebylo málo, pro naše kamarády a další velkorysé příznivce

Několik zajímavostí o maďarštině

Maďarština je jazyk, který nám zní ze všech okolních jazyků patrně nejcizoroději. A je to logické – jako jediný jazyk v našem okolí totiž nepatří do indoevropské jazykové rodiny, a nevykazuje tedy žádné příbuzné rysy. Přesto, nebo možná právě proto, je velmi zajímavé se

Co je jen nářečí a co už je samostatný jazyk

Uvádí se, že na světě se mluví nějakými pěti až sedmi tisíci jazyky. (Proč tak vágní počet? Čtěte dále.) Některé mají stovky milionů mluvčích, jiné doslova jen pár stovek. Některé mají kodifikovanou spisovnou podobu a bohatou literární tradici, jiné nemají

Koncovka -atoř a její původ

S koncovkou -atoř se v češtině potkáváme poměrně zřídka. Nejde totiž o koncovku původně českou – obsahuje sice typicky českou hlásku Ř, ale jde vlastně o přizpůsobenou koncovku latinskou. Toto přizpůsobení neproběhlo důsledně, a tak vedle sebe v současné češtině přežívají koncovky obě. Jaká je tedy

Vztah koncovek -enec a -inec

V tomto krátkém článku se podíváme na koncovky -inec, -enec a -anec a všimneme si jedné zajímavosti, která možná dosud unikala vaší pozornosti. Lidé vs. instituce Stojí za povšimnutí, že koncovka -enec nejčastěji označuje lidi. Výrazy s touto koncovkou často vystihují nějakou

Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“ – 4. díl

V tomto seriálu obšírně rozebíráme, že vlastně nic není objektivně „špatně“. Až to může v někom vyvolat otázku, proč že tedy vůbec máme nějaká češtinářská pravidla. Ať si každý píše, jak chce! Nebo ne? Tak daleko rozhodně zajít nechceme. To, že máme ve

Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“ – 3. díl

Z minulých dílů už víme, že správné znění slov, správný pravopis ani správné vazby neurčují slovníky, ty pouze popisují stávající úzus a určují spisovný standard. A přestože se podoba mluveného i psaného jazyka řídí logickými vazbami a zákonitostmi, pokud se mezi lidmi uchytí

Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“? – 2. díl

V prvním díle našeho seriálu jsme si ukázali, že Ústav pro jazyk český sice dohlíží nad podobou spisovného jazyka, ale určitě ji neurčuje ani neřídí. Dnes se na situaci podíváme z jiné stránky, a sice: Neřídí se to určitou vnitřní logikou? Je možné,

Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“? – 1. díl

Už odmalička nám při diktátech vtloukali do hlavy, jak se která slova správně píšou, kde se píše „i“ a kde „y“ a jak se pracuje s velkými písmeny. Kromě toho se prakticky celý život učíme (a to i v řeči), jak vytvářet správné

« Předchozí