Kdybych byl egocentrik, měl bych pocit, že mi to ti novináři a sportovní komentátoři snad dělají naschvál. Ve chvíli, kdy nějaký sportovec o něčem prohlásí, že je to „special“, můžete se skoro vsadit, že v překladu zazní hezké české slovo „speciální“.
Je to už přes pět let, co jsem si na toto téma „odblognul“ (co myslíte, chytlo by se to jako varianta k „odplivnul“?) v článečku Velmi speciální příspěvek.
Od té doby jsem si výraz „speciální“ vyslechl v různých kontextech asi tak stotisíckrát. Samozřejmě včetně mnoha a mnoha speciálních pocitů, speciálních zápasů a speciálních momentů. Většinou už jsem tak apatický, že se mi na rtech jen objeví trpký úsměšek a ani nemám sílu se rozčilovat.
Ale předevčírem jsem v podstatě náhodou narazil na článek, který mi zase trochu přizvednul mandle. Autorka v něm „přeložila“ vyjádření Sebastiana Vettela takto:
- „Bylo by to speciální, zajistit si titul už v Japonsku. Je to fantastické místo, speciální dráha, jsou tu blázniví fanoušci. Ale naším cílem je samozřejmě získat titul, ne získat ho na určitém místě.“
To není špatný výkon, co říkáte? Protože nepředpokládám, že by se autorka (kterou neznám a tímto se jí omlouvám, že to schytává i za všechny kolegy) snažila článek optimalizovat na slovo „speciální“, přijde mi, že buď článek připravovala v příšerném shonu, nebo ji ani nenapadlo, že by se nad tímhle výrazem mohla trochu zamyslet.
Co třeba taková vyjádření jako „skvělý, úžasný, perfektní, mimořádný, jedinečný, výjimečný“? Jsou málo speciální? Nebo je to moc velký odvaz (když přece v angličtině je „special“)?
No nic. Kdybyste snad ve svém okolí měli někoho, kdo má toto spojení v oblibě, prosím prosím, zkuste mu nějak taktně domluvit 🙂 Děkuji.