Lidí, kteří se přímo živí psaním, je jen hrstka – pár spisovatelů a nemnoho copywriterů. Ale to neznamená, že my ostatní občas nevytváříme v rámci své profese texty. Někdy jde o komunikaci s klienty či zákazníky. Jiný píše texty na vlastní webovky. Někdo zase v práci
Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“ – 4. díl
V tomto seriálu obšírně rozebíráme, že vlastně nic není objektivně „špatně“. Až to může v někom vyvolat otázku, proč že tedy vůbec máme nějaká češtinářská pravidla. Ať si každý píše, jak chce! Nebo ne? Tak daleko rozhodně zajít nechceme. To, že máme ve
Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“ – 3. díl
Z minulých dílů už víme, že správné znění slov, správný pravopis ani správné vazby neurčují slovníky, ty pouze popisují stávající úzus a určují spisovný standard. A přestože se podoba mluveného i psaného jazyka řídí logickými vazbami a zákonitostmi, pokud se mezi lidmi uchytí
Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“? – 2. díl
V prvním díle našeho seriálu jsme si ukázali, že Ústav pro jazyk český sice dohlíží nad podobou spisovného jazyka, ale určitě ji neurčuje ani neřídí. Dnes se na situaci podíváme z jiné stránky, a sice: Neřídí se to určitou vnitřní logikou? Je možné,
Kdo vlastně rozhoduje, co je v češtině „správně“? – 1. díl
Už odmalička nám při diktátech vtloukali do hlavy, jak se která slova správně píšou, kde se píše „i“ a kde „y“ a jak se pracuje s velkými písmeny. Kromě toho se prakticky celý život učíme (a to i v řeči), jak vytvářet správné
Jaký máte „jazykový ideál“?
„Jak někdo může napsat ‚říct‘ místo ‚říci‘ do tiskové zprávy?“ „Jak může šéfredaktor napsat do editorialu ‚je mi to ukradené‘?“ „Ti televizní moderátoři mluví čím dál víc jazykem čtvrté cenové!“ Už jste takové výtky také slyšeli? Nebo jste sami někdy
Anglicismů není v češtině zdaleka tolik, kolik si myslíte
Pro mladou generaci je řeč propletená anglicismy standardem – a často jde o anglicismy, které se v češtině objevily až v posledních několika málo letech. Spousta starších lidí se na tento trend škaredí, protože mají pocit, že slov z angličtiny začíná být v naší mateřštině zkrátka
Proč přechylovat cizí ženská příjmení
Otázka, zda přechylovat cizí ženská příjmení (tedy přidávat k nim koncovku -ová), nebo ne, rozděluje víc než skoro kterákoli jiná jazyková otázka a vzbuzuje až nečekaně silné emoce. Zejména na internetu, který svou částečnou či úplnou anonymitou dodává lidem na odvaze
Řekněte přivlastňovacím zájmenům ne
Nebojte, nechci vám zakazovat, abyste občas použili v řeči nebo v textu nějaké to přivlastňovací zájmeno. Tahle slovní kategorie k češtině neodmyslitelně patří. Ale začnu malou oklikou: Víte, jak vzniká naprostá většina stylistických chyb v textu? Tak, že autor nedokáže vystavět větu stejně přirozeně jako
Nejpoužívanější, nebo nejvíc používaný?
Celkem rozšířeným stylistickým nedostatkem jak v mluvené řeči, tak v psaném textu je nahrazování přirozených tvarů druhého a třetího stupně přídavných jmen (rychlejší, nejrychlejší) alternativami se slovy „více“ a „nejvíce“: více rychlý, nejvíce rychlý. Proč tuto chybu děláme? A je to vždycky špatně?