„Vážené nakladatelství, ráda bych se zeptala, kdy už bude Vaše nová kniha konečně ke stažení na Uložto.cz. Děkuji, XY“

Možná i vy jste zaregistrovali zprávu o šokujícím e-mailu zhruba tohoto znění, který dostali v jednom nakladatelství. Tak trochu demonstruje, jak daleko už se nelegální sdílení duševního vlastnictví dostalo – objevují se jedinci, kteří jaksi předpokládají, že umění je zdarma. Zároveň sílí hlasy, které knižní (a také hudební, filmové) pirátství obhajují. Jaké vlastně mají tito lidé argumenty? Dovolte mi některé z nich uvést a zároveň vysvětlit, proč mi coby paličatému odpůrci pirátství jejich obhajoba nevoní. Zároveň doufám, že má úvaha se těch z vás, kdo snad za knihy neplatíte, nijak nedotkne.

„Vždyť se to smí!“

Lidé, kteří si knihy stahují z nelegálních zdrojů, se paradoxně často ohánějí zákonem: Stáhnout si knihu z neautorizovaného zdroje není zločin, ba ani přestupek. To je pravda. Nezákonné je pouze takovou kopii e-knihy na internet umístit. Na druhou stranu každý, kdo si knihu stáhne, vědomě zločin podporuje. Pro mě je to podobné jako nakupovat elektroniku v obchodě, o němž na sto procent vím, že veškeré zboží bere od zlodějů. Já bych na to tedy neměl žaludek.

„Je to vina nakladatelství“

Věřte nebo ne, jedním z nejčastějších argumentů je také to, že e-knihy jsou předražené. Nakladatelství si prý za úspěch pirátství mohou sama, protože nabízí elektronické knihy za přemrštěné ceny – klidně jen o pár korun nižší než u tištěné verze. Inu, tohle je sice pochopitelný omyl, ale stále omyl. Jako člověk, který při své práci dosti „přičichl“ k tomu, co se děje v nakladatelské dílně, vím, že většinu nákladů knihy netvoří papír, tiskařská čerň a doprava, ale zakoupení práv (příp. honorář autora), překlad, korektura, editace, sazba… V tom všem jsou desítky až stovky tisíc korun a spousty člověkohodin. U e-knihy tedy ve skutečnosti neodpadá nijak obrovská porce nákladů. Očekávat, že tištěný titul za 350 Kč si stáhnu do čtečky za 59 Kč, to svědčí jednoduše o nedostatku informací.

Navíc i kdyby opravdu byla cena e-knih přemrštěná: Opravdu tím lze ospravedlnit vědomou podporu nelegální činnosti? Když soukromě usoudím, že auta jsou zkrátka příliš drahá, dává mi to morální právo nějaké ukrást, nebo aspoň nechat souseda, aby schoval ukradené auto ke mně do garáže? Přemrštěná cena možná ovlivní prodeje a svědčí o nesprávné cenové politice nakladatelství, to jistě, ale na etičnost knižního pirátství nemůže mít z podstaty věci žádný vliv.

„Dělá jim to reklamu“

Najdou se i výtečníci, kteří přikvačí s příběhem, jak si stáhli nelegální kopii a ta je tak zaujala, že koupili tři výtisky pro příbuzenstvo. Takže pirátství vlastně zvedlo tržbu! Tedy opravdu se to asi občas stává, ale věřte, že těch pár stovek, které takto nakladatelství „vydělá“, ani zdaleka nevyváží finanční ztráty, které mu celkově pirátství přivodí.

„Nemám jinou možnost“

Někteří čtenáři si stěžují, že z praktických důvodů chtějí číst výhradně knihy v elektronické podobě, jenomže jejich vytoužený titul se oficiálně nabízí jen v tištěné podobě. A tak jim „nezbývá“ nic jiného, že si knihu stáhnout z nelegálního zdroje. Tenhle argument jako vášnivý čtenář chápu ze všech uvedených asi nejvíc. Ale mám pro takového člověka aspoň poloviční řešení: Když už tedy musí mít nelegální kopii ve čtečce nebo v počítači, tak ať si aspoň koupí tištěnou verzi a třeba si s ní podloží stůl.

Co mi doopravdy vadí

Víte, vlastně mě ani tak strašně netrápí knižní pirátství jako takové; znám mnohem děsivější globální problémy. Co mě skutečně uráží, je ten postoj, k němuž se spousta lidí otevřeně hlásí: Za knihy – a vlastně ani jiné umění, jako je hudba nebo film – by se vůbec platit nemělo. Je skoro nemorální za něj peníze požadovat. Umění je pro všechny a má být zdarma!

Takový přístup vlastně ponižuje literaturu na něco bezcenného, co nestojí ani za těch pár korun investice. Z mého hlediska to až hanobí a zneuctívá jak svět umění, tak i samotné umělce: „Ukaž, umělče, co pro mě máš, a jestli se mi to nebude až tak líbit, hodím to do koše. A co, stejně jsem si to jen tak stáhnul…“ Není divu, že pirátské kopie se zpravidla nejvíce šíří u brakové literatury – knihy pro dospívající, erotika, laciné detektivky. Od čtenářů, kteří vyhledávají takový druh knih, asi opravdu nelze čekat, že budou investovat do něčeho tak „hloupého“, jak jsou knížky.

Jenomže také nikdy nezažijí ten pocit, kdy se konečně dočkáte nového vydání klasiky, kterou si už dlouho chcete přečíst, a tak zajdete do nejbližšího knihkupectví a dáte za tu knihu čtyři sta svých těžce vydělaných korun. Už jen tím získává ten kousek lidského umění, jejž si nesete domů, na hodnotě. A když se pak sdostatek pokocháte obalem, pomalu knihu otevřete a nasajete vůni čerstvě potištěného papíru…

Já si zkrátka takhle vychutnám své oblíbené dílo způsobem, jejž by mi nelegální kopie dát nemohla.

Co mi vadí na knižním pirátství
Štítky:

19 komentářů u „Co mi vadí na knižním pirátství

  • 23. 3. 2014 (0:50)
    Trvalý odkaz

    tak samozřejmě lidé mají takovýto postoj k umění když většinu děl jak uměleckých tak literárních bylo možné shlédnout zadarmo od starověku skrz středověk až po začátek novověku, pokud to ovšem samozřejmě nebyla zakázková výroba pro šlechtu. to až teprve nedávno se rozmohla éra duševního vlastnictví které tyto ideje bortí. naopak musím říct že tuto paní obdivuji že místo koukání na ulici si bude ničit oči u monitoru aby se trochu kulturně obohatila.
    docela by mě zajímal váš názor na knihovny protože ty podle vaší ideologie taky okrádají nakladatelství a ještě je v tom podporuje stát. také velmi často do oněch knihoven chodím a tímto jsem za celý svůj život zaplatil českým nakladatelství rovných 0 kč.

    doufám že vám z této informace neexploduje hlava

  • 23. 3. 2014 (7:20)
    Trvalý odkaz

    400 bych za knihu nikdy nedal. čtu strašně moc, to bych přišel na buben! místo toho si platím 50 Kč ročně v tradičním doupěti knižních pirátů – v knihovně!

    za tento paušál přečtu knihy v hodnotě desítek tisíc. hrozné že? měl bych se asi stydět!

  • 23. 3. 2014 (12:56)
    Trvalý odkaz

    Skoda ze autor knihy ma z maloobchodni ceny dila cca 5–15 procent. Takze pokud vetsinu tvori nakoupeni prav (tj od autora) tj tech 5–15 procent tak ostatni je mensi (z hlediska zaziteho ze podily se pisi od nejvetsiho), nejak Vam to tedy nevychazi.

    re: Jako člověk, který při své práci dosti „přičichl“ k tomu, co se děje v nakladatelské dílně, vím, že většinu nákladů knihy netvoří papír, tiskařská čerň a doprava, ale zakoupení práv (příp. honorář autora), překlad, korektura, editace, sazba… V tom všem jsou desítky až stovky tisíc korun a spousty člověkohodin.

  • 23. 3. 2014 (14:52)
    Trvalý odkaz

    Jak praví klasik: Co jenom článků bylo napsáno o tom, že dnes toho máme ke čtení mnohom víc, než před několika málo sty lety.
    Tiskové zprávy, twíty a statusy na komunitních sítích, na diskusních serverech, příspěvky na blozích, na amatérských literárních serverech…to vše bezplatně k dispozici, ba naopak jsme reklamou vybízeni, jen ať si stáhneme a přečteme právě ten jejich výplod. Přitom jejich autoři do nich rovněž vkládají spoustu úsilí a talentu, je potřeba zaplatit honoráře, korektury, editaci, hosting. A pak najednou prudký zlom, změna formátu z HTML na EPUB nebo MOBI a všechno je hned jinak, za možnost přečtení se má platit a pokoutné stahování je pranýřováno a potíráno.

    Znám řadu bezplatně publikujících bloggerů, jejichž produkce ve mně zanechává lepší dojem, než některá díla jejich současníků prodávaná formou e-knih. A ovšem i naopak. Možnost levného elektronického publikování ukončuje dosavadní paradigma spisovatelství, hranice, od kdy má čtenář za přečtení platit, už není určována formátem publikace, nýbrž její kvalitou a propagací.

  • 23. 3. 2014 (15:09)
    Trvalý odkaz

    „Vždyť se to smí“
    Bohužel zrovna zde je argumentace chybná! Ano, stažení audiovizuálního díla pro osobní potřebu není nelegální. U knih to však nelegální je – pro ně platí prakticky dtto jako pro software!

    „Nemám jinou možnost“
    Sám čtu raději klasické papírové knihy. ALE – jak jde o odbornou literaturu, tak po přečtení bych kolikrát bych rád něco rychle dohledal. Ano, jsou rejstříky, ale hledání v e-knize je pohodlnější. Moc rád bych uvítal, kdyby už konečně někdo začal prodávat „bundle“ klasické knihy s elektronickou a já nemusel 2× platit veškerá práva (když se mi na Amazonu liší cena o $3, tak už prakticky knihu kupuji 2×)… Dtto i u velké části periodik (byť zde už je ten pokrok o něco lepší). Tohle je krok, kdy jsou opravdu vydavatelé proti sobě…

    Pominu-li (ne)legálnost takové kopie eknihy, tak navíc tato argumentace: „kupte si, máte to nějak legálně, pak si to stáhněte,“ pokulhává… Vezměte si, že si platím členství v knihovně (oproti cenám knih za pár korun) a mám k dispozici opravu rozsáhlé množství knih. Když bych to vzal málem „doslovně“, tak tím, že si zřídím členství v knihovně, tak mám ke knížce nějaký „legální přístup“, tak si ji stáhnu a po přečtení smažu… Ano, tento argument jsem hodně přitáhl za vlasy… Ale u muziky/filmů již minimálně v zahraničí fungují dobře předplacené služby… Proč se takovýto model neobjevuje u e-knih? Byl bych za to ochotný platit i mnohem více, než např. za hudební knihovny…

    Klidně ať zmiňované možnosti (ekniha k tištěné, knihovna) mají nějaká DRM, časová omezení v knihovně apod., to bych překousl. Spíš mi vadí, že zde takové možnosti trh vůbec nenabízí (a to prakticky ne ani v zahraničí).

  • 23. 3. 2014 (18:36)
    Trvalý odkaz

    kolaksu, Martin: Knihovny mi samozřejmě nijak nevadí. Ty totiž nabízí pouze krátkodobé zapůjčení díla!
    Je to jako s galeriemi: Ty dávají jen za malý peníz možnost kochat se hodinku dvě pohledem na obrazy obrovské hodnoty. Proč ne. Ale když chci ten obraz mít doma, musím si ho hezky koupit, to dá rozum.
    Totéž platí u knih – knihovny mohou půjčovat skoro zadarmo, proč ne. A kdo chce knihu vlastnit, ať si ji legálně koupí.

  • 23. 3. 2014 (18:39)
    Trvalý odkaz

    Jan: Nezapomínejme kromě honoráře autora na další náklady. Takový překlad může klidně stát 80 tisíc. Práce editora, grafika… Zkrátka e-kniha nemůže stát pár kaček.

  • 23. 3. 2014 (18:44)
    Trvalý odkaz

    Pane Šrubaři, myslím, že se mýlíte. To, zda za nějaké dílo máme zaplatit, nebo nemusíme, NENÍ dáno jeho kvalitou či propagací, ale prostě tím, zda autor textu platbu požaduje. Na což má každý právo. Když jeho dílo nestojí za nic, nikdo si ho nekoupí. Jeho problém. Ale když své dílo prodává, nemůžu mu ho prostě ukrást.

  • 23. 3. 2014 (18:46)
    Trvalý odkaz

    Jirka: Souhlasím, že český trh by měl nabízet více možností. Žel musíme pracovat s tím, co je…

  • 23. 3. 2014 (20:19)
    Trvalý odkaz

    A co tento případ?Před několia lety jsem zahlédl ve výloze knihokrámu titul ,,Účinný lék'' od A.Haileyho.Protože jsem četl vše,co od tohoto autora v češtině vyšlo,vysolil jsem bez váhání nemalý obnos a těšil se na četbu.Bohužel,podle mého značně subjektivního názoru kniha za ty peníze nestála.Kdybych našel na netu alespoň ukázku řečeného díla,ušetřil bych.Od té doby si knihy stahuji a hodlám v tom pokračovat.Hezký den.

  • 23. 3. 2014 (21:06)
    Trvalý odkaz

    pastor: No vidíte, a v tom to právě vězí. To, že se mi něco až tak nelíbilo, přece neznamená, že za to nemusím platit.

  • 24. 3. 2014 (15:22)
    Trvalý odkaz

    Je to naprosté nepochopení, jak uloz.to funguje:
    v podstatě jeden člověk, altruista, koupí knihu, nahraje ji na uloz.to, a protože je altruista, tak zdarma učiní libovolný počet zájemců SPOLUVLASTNÍKY! A samozřejmě jako spoluvlastník si mohu pořídit kopii pro vlastní potřebu.

  • 24. 3. 2014 (19:52)
    Trvalý odkaz

    Vyborny clanek.

    Nekteri diskuteri tady ukazuji naprosto zjevne nepochopeni toho, co je autorske dilo.

    Tim, ze si nekdo koupi e-book, se nestava naprostym vlastnikem, ktery muze delat cokoliv. On pri koupi musi souhlasit s kupni smlouvou (ta vznika treba i zakonem, nemusi dojit k podpisu). Soucasti kupni smlouvy je licence. V licenci je napsano, ze se kniha nema sirit.

    Ten, kdo nasdili knihu na uloz.to, neni altruista, ale kriminalnik. A ti, kdo si ji stahnou, nejsou spoluvlastnici, ale SPOLUVINÍCI.

    Je nutné si uvědomit, že u autorského díla neplatí, co není zakázáno, je dovoleno, ale naopak, co není povoleno, je zakázáno. Pokud autor nedal svolení (sám nebo prostřednictvím distributora, s kterým má smlouvu), nesmíte si knihu stáhnout a svévolně ji používat.

    Knihovna není žádná výjimka. Autor díla nezakazuje jeho nákup pro knihovnu. V tomhle je potřeba uvědomit si, že tam ještě existují státní regulace. Nebýt státu, autoři knih by mohli klidně neomezeně omezit i ty knihovny.

    Správně by autoři měli mít právo říct, že tuto knihu smí číst pouze heterosexuální černoši o úplňku v červených trenýrkách a vy se buď přizpůsobíte, nebo nemáte právo dílo používat. Nejste totiž vlastníci, ale pouzí uživatelé.

  • 25. 3. 2014 (15:13)
    Trvalý odkaz

    No tak jsou to jenom sny českých rádobypravicových zpovykanců, vlastnické právo se tu vyvíjí někdy od starého Říma a že vás ve vaně něco naspadlo, z toho se každý nepotento, vy si můžete samozřejmě napsat do licence, co vás napdne, ale pokud je to v rozporu s právem, tak to nemá platnost. Zákony a stát jsou nedílnou součástí civilizace, pokud si myslíte, že je nepotřebujete (jak u českých zpovykanců zvykem, což jim nebrání výhod civilizace využívat na 150%), zkuste jít žít někam kde vám vaše licenční ujednání zaručí bezpečí, lékařskou péči a rentu na stará kolena.

  • 26. 3. 2014 (9:48)
    Trvalý odkaz

    Pavel: to nesouvisí s pravicí nebo levicí. V pravicových nebo levicových zemích je to všude stejné. Autorské dílo je licencované, ta licence je třeba vymáhána státem. Ten, kdo si pořídí CDčko/knihu/software, nesmí licenci ignorovat (a licence nesmí ignorovat existující zákony).

    Zákon nezakazuje to, aby autor v licenci určil podmínky šíření. Zaručuje pouze právo na 1 kopii média pro vlastní potřebu. Zaručuje právo citovat ve věděckých pracích.

    Rozhodně ale nedává nikomu právo vzít ebook/software/film a nasdílet ho někam na ulož.to. Člověk, který toto udělá, není altruista, ale kriminálník. Porušuje nejen licenci, ale i zákon.

    Protože (a to je nejen liberalistický výmysl, ale i fakt de iure) v autorských dílech platí věc, kterou jsem zmiňoval: Co není povoleno, je zakázáno.

    Pokud autor neřekne, že si přeje, abyste ebook sdíleli, tak nemáte právo ebook sdílet.

    Existují zákonné mantinely, na základě kterých např. knihovny dostávají výtisk každé knihy, která dostane ISBN. Ale nikde v zákoně není napsáno, že lidé mají právo nahrát jakékoliv autorské dílo na ulož.to. A pokud to tam není napsáno, je to zakázáno – protože jak jsem už několikrát zmínil – u autorských děl je přístup opačný proti běžné praxi, kdy co není zakázáno, je dovoleno.

  • 8. 5. 2014 (16:08)
    Trvalý odkaz

    (Předem se omlouvám za delší text, ale když už se tu bavíme o knihách, snad to nebude takový problém.)

    Zajímavý článek a vcelku s ním lze souhlasit. Až na to, že…

    Vzhledem k tomu, že kopírování je činnost, na které je založena samotná existence života a je nám tedy z principu vlastní, je snaha o jeho vymýcení marná, natož pak v něčem tak „nepodstatném“ jako kopírování uměleckýh děl.

    Vydavatelé by se měli místo nářků zaměřit spíš na to, jak vyjít čtenářům vstříc, tzn. nebrat e-knihy stále jako doplňkový sortiment. Protože já si chci přečíst knihu (tzn. čtivou posloupnost tisíců znaků) a ne držet v ruce půl kila papíru (a určitě není v zájmu autorů vázat své dílo k určitému médiu). Kde že tedy lze e-knihy legálně pořídit (přesněji: z jakých legálních zdrojů, protože pořídit eknihu nelegálně nelze)? Namátkou pár příkladů (autor [počet titulů]):

    Kosmas.cz (honosící se mottem 42 000 titulů skladem):

    Stephen King [0]
    Erich Maria Remarque [0]
    John Wyndham [0]
    J. K. Rowling [0]
    Arthur C. Clarke [1]
    Ray Bradbury [0]
    Edgar Allan Poe [0]
    Stephen Hawking [1]
    Richard Feynman [0]
    Kladně lze hodnotit J.R.R. Tolkiena [6] a Paula Coelha [11].

    Takže jsem „nucen“ navštívit nelegální zdroj, protože i když vlastním papírovou knihu, naprosto se mi příčí ji znehodnotit rozřezáním, abych ji mohl oskenovat. Udělal jsem to jednou u knihy Albert Einstein: Teorie relativy, za kterýmžto účelem jsem byl nucen ji zakoupit dvakrát(!).

    Dalším problémem je překlad (a následná korektura) cizojazyčných děl a jeho ne-kvalita (kterou budu mít u papírové verze stále na očích, naproti tomu eknihu si můžu opravit). Před pár dny jsem dokončil převod série Temné věže od Stephena Kinga do epub. Nedokončených slov jsou v (koupené) papírové předloze desítky(!) („… asi takhl něja…“), o špatné skloňování také není nouze („… číst takovou překlad je opravdu moc pěknou…“). Překládat green jako červenou a 1994 jako 1944 je už jen bonus. (Právě teď převádím To, kde jsem před chvílí narazil na „Cítím se asi tak, jak se musí cítit pták, když přichází pád a jemu je jasné… prostě nějak ví, že musí letět domů.“ Jaký pád? Co takhle přeložit „fall“ jako podzim? A to nemluvím o slovosledu, který je zhusta jak vystřižený z google translatoru). Tuto „kvalitu“ máme bratru zhruba za 2000 korun.

    U hudby už vydavatelé (a distributoři) pomalu přicházejí na to, že nutit posluchačům konkrétní médium (CD) nejde. Také už přicházejí na to, že omezovat je něčím takovým jako DRM také nemá budoucnost. A knižní vydavatelství? Haló, budíček!

  • 29. 7. 2014 (18:19)
    Trvalý odkaz

    jako obšírné vysvětlování neschopnosti. Čtu hodně literatury v anlickém jazyce a Amazom mi pravidelně nabízí spoustu opravdu atraktivní literatury za ceny 0 – 4 dolary. Literatury, která byla před rokem nebo dvěma na špici prodejnosti a jedná se o stovky titulů. Český překlad, pokud vůbec existuje, se ve stejném čase pohybuje mezi 300 – 500 kč. Já se upřímně divím, že se divíte. Jste úplně mimo jakoukoliv realitu. Až se nějaký zahraniční nakladatel rozhodne prodávat české knihy, budete jako nazí v trní.

  • 7. 5. 2015 (8:32)
    Trvalý odkaz

    System, ve kterem se nachazime (kapitalismus), skutecne urcuje hodnotu pouze prostrednictvim financni hodnoty. Lide jsou ale schopni urcit cenu daneho i bez nich.
    Zdarma jeste neznamena bezcenne a drahe jeste neznamena dobre/kvalitni.
    Predevsim v kulture jako zcela zasadni oblasti rozvoje spolecnosti by pritom penize meli hrat pouze marginalni roli (pokud nejakou), protoze prave otazka maximalizace zisku tomuto odvetvi skodi vic nez kteremukoli jinemu a jeho prostrednictvim cele spolecnosti. Prave z duvodu rozvoje spolecnosti je tedy kultura zdarma pro spolecnost velmi pozitivni.
    To souvisi s otazkou soukromeho vlastnictvi, ktere samo o sobe je pouze naplnenim zcela milneho chapani reality, tedy jedince jako jednotky zcela nezavisle na svem okoli (v opacnem pripade by prece nemohl nic zcela vlastnit/vymyslet/atd.).
    Koneckoncu, pokud bychom chteli tyto principy aplikovat plne, pak pokud bychom chteli neco skutecne vymyslet, museli bychom zaroven vymyslet veskery ramec vedeni, ktery nas k dane myslence privedl.

Komentáře nejsou povoleny.

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít