Vývoj anglických řadových číslovek nevykazuje zásadních zvláštností – snad až na jedinou výjimku. Je jí anglický výraz pro „druhý“, tedy „second“.
V číselné řadě působí nepatřičně, protože na rozdíl od všech ostatních řadových (a konec konců i základních) číslovek to není výraz původně anglický, nýbrž francouzský.
Ještě ve staré angličtině se pro tuto řadovou číslovku používalo germánské slovo other, tehdy s výslovností [óðer]. V období angličtiny střední je však nahradil francouzský (resp. normanský) výraz secounde (dnes „second“).
Every second day?
Jistě jste si ale všimli, že v současné angličtině vedle sebe oba výrazy vesele koexistují. Vývoj totiž probíhal následovně.
Francouzská číslovka „second“ se začala používat na sklonku 13. století, zpočátku ještě pouze jako alternativa původního „other“. Teprve časem se původní germánský výraz z číselné řady zcela vytratil a jeho význam se zúžil na „jiný, ostatní“.
A právě tak se v angličtině používá dodnes. Jistě znáte věty typu „she is just like other people“ (je stejná jako ostatní) nebo „some people drink beer, others do not“ (někteří lidé pijí pivo, jiní ne).
Je ovšem zajímavé, že v některých ustálených spojeních a vazbách si „other“ udrželo svůj původní význam, totiž „druhý“. Jak byste do češtiny přeložili třeba tuto větu?
One man is strong, the other is not.
Patrně se shodneme na překladu „jeden muž je silný, ten druhý nikoli“. Ve výběru dvou prvků (což je velmi běžná situace a ty v jazyce obecně vždy lépe odolávají změnám) se tedy stále používá původní germánský výraz. Jistě bychom nikdy neřekli „one man is strong, the second is not“.
Podobně přežívá původní význam slova „other“ v ustálených slovních obratech. Jsou to například tyto:
The one or the other.
Every other day.
I zde je zřejmé, že nejde o význam „jiný“ nebo „ostatní“, ale „druhý“. Do češtiny bychom tato spojení přeložili „buď jeden, nebo druhý“ a „každý druhý den“.
Ustálená slovní spojení
Ustálené fráze odolávají změnám v každém jazyce. Když se pozorně podíváte na podobné zažité obraty v češtině, i tam najdete doklady o archaických vazbách, které už jinak z jazyka zmizely.
Abychom vás neochudili o příklad z naší mateřštiny, uvedeme alespoň jeden z mnoha: „Přejít [vodu] suchou nohou.“ V dnešní češtině už tato vazba nedává smysl. Dříve však byl instrumentál bez předložky vyjadřující průvodní okolnost běžnou součástí češtiny. Ve starých písemných pramenech najdete věty typu „leží rozbitou hlavou“ (neboli „leží s rozbitou hlavou“) či „jde proti němu smutnou postavou“ (tedy „se smutnou postavou/vzhledem“).
Tato vazba sice později z jazyka úplně vymizela, ale protože ustálená spojení změnám odolávají, přežila fráze „přešel suchou nohou“ dodnes.
A stejná zákonitost jazykového vývoje umožnila i anglickému slovu „other“ uchovat si původní význam „druhý“ v nejběžnějších spojeních i poté, co bylo v tomto významu obecně nahrazeno francouzským „second“.
Další díly
- Historie angličtiny – 1. díl: podivná slovní zásoba
- Historie angličtiny – 2. díl: ztráta flexe
- Historie angličtiny – 3. díl: chaotický pravopis
- Historie angličtiny – 4. díl: Velké samohláskové posouvání
- Historie angličtiny – 5. díl: prameny poznání o jazyce
- Historie angličtiny – 6. díl: pomocné „do“
- Historie angličtiny – 7. díl: absence dvojí negace
- Historie angličtiny – 8. díl: stupňování přídavných jmen
- Historie angličtiny – 9. díl: znělé a neznělé hlásky
- Historie angličtiny – 10. díl: ship, ale skipper
- Historie angličtiny – 11. díl: redukce slabik
- Historie angličtiny – 12. díl: mylná dekompozice
- Historie angličtiny – 13. díl: second vs. other (právě čtete)
- Historie angličtiny – 14. díl: latinská terminologie