Kdy psát čárku před „a“

Dosti bylo lamentování nad spícím Seznambotem a chlubení se 150% návštěvností. V tomto příspěvku se vracím jako příslovečný švec ke svému kopytu a budu psát o češtině. Konkrétně o mimořádně oblíbeném tématu – psaní čárek před spojkou „a“.

Čárky obecně, a čárky před „a“ zejména, jsou jednou z nejproblematičtějších jazykových disciplín. Věnoval jsem se jí už dříve v rámci seriálu Hříchy pro šíleného korektora (v článku Nerovný boj s čárkami) a dnes bych se chtěl trochu specializovat.

Při popisu problematiky čárek před „a“ bych se chtěl zaměřit hlavně na praktické příklady, ze kterých by bylo možné pochopit obecné zákonitosti. Nepředpokládám totiž, že by se většímu počtu čtenářů chtělo učit dlouhé jazykové definice – o které ale stejně nepřijdete, nebojte. Za slabomyslnost některých modelových vět se předem omlouvám, nejsem v tomhle oboru žádný přeborník.

Dvě moudra na úvod

1. Zapomeňte na to, že před „a“ se čárka nikdy nepíše. Přestože z hlediska absolutních čísel zřejmě můžeme říct, že čárka před „a“ se většinou nepíše, případů, kdy je tomu naopak, je víc než dost.

2. Čárka před „a“ se nepíše zejména při spojení větných členů či souřadně spojených vět ve významu slučovacím. V těchto situacích netřeba příliš váhat. V jiných případech je to už trochu složitější – každopádně je potřeba vnímat strukturu věty a význam jednotlivých částí.

Koupil jsem si nový mobil a notebook.
Sešli se ve své oblíbené hospůdce a dali si dvě tři piva.

A teď trochu systematičtěji…

Čárka před „a“ – význam slučovací

Jak už jsem se zmínil v moudru číslo dvě, čárka před „a“ se ve významu slučovacím nepíše. Jde o „neutrální“ spojení dvou členů či vět, které jsou z hlediska významu na stejné úrovni. Nejedná se tedy např. o případy, kdy druhý člen je důsledkem prvního, je jeho vystupňováním nebo je s ním v rozporu.

Prodáváme potraviny a nápoje.
Rozloučil se a odešel.

Dodatek: Čárka se nepíše ani v případě, že je „a“ spojeno s vytýkacími příslovci či částicemi (a také, a rovněž, a zároveň, a k tomu apod.).

Přišel on a také jeho dva kamarádi.
Byl to nadaný a zároveň pilný student.

A proto, a tedy, a tak – význam důsledkový

Je-li druhý člen (či věta) důsledkem toho prvního (té první), píšeme před druhý člen čárku, i když jsou členy spojeny spojkou „a“. Často se v těchto případech uplatňují spojovací výrazy „a proto, a tudíž, a tedy, a tak, a tím“.

Byl to kvalitní, a proto oblíbený produkt.
Nebyl v zaměstnání spokojen, a často tedy přemýšlel o změně.
Hráli jsme dobře, a tak si myslím, že jsme zvítězili zaslouženě.

Dodatek: Použití spojovacích výrazů „a tak“ či „a tím“ ještě automaticky neznamená, že se jedná o důsledkový význam. Jestliže je „tak“ nebo „tím“ příslovcem způsobu, čárku nepíšeme.

Musíme zlepšit marketing a tím zvýšit obrat. (tím způsobem)
Vytáhl ho z hořícího auta a tak mu zachránil život. (tím způsobem)

A dokonce – význam stupňovací

Je-li druhý člen „vystupňováním“ členu prvního, píšeme před druhý člen čárku, ačkoli je uvozen spojkou „a“. Občas se v takových větách používá např. spojovací výraz „a dokonce“.

Urážel mě, a dokonce mě i fyzicky napadl.
Věnoval mnoho peněz na charitu, a nadto se do řady dobročinných projektů osobně zapojil.

„A“ ve smyslu „ale“ – význam odporovací

Spojka „a“ může spojovat dva členy, které jsou ve vzájemném rozporu. V takových případech se často používají výrazy typu „a přesto, a přece, a přitom“, ale není to pravidlem.

Slíbil mi návštěvu, a vůbec se tu neukázal.
Byl to okamžik všední, a přece tak nezapomenutelný.
Svalil se na zem, a protihráč se ho přitom ani nedotkl.

A to, a sice – příklady, bližší vysvětlení

Volná přístavková spojení, která zahrnují například výčet, dovysvětlení, opravu či shrnutí předchozího vyjádření, se oddělují čárkou, přestože jsou uvozeny spojkou „a“. Často se používají např. spojovací výrazy „a to“ či „a sice“.

Mám pouze jedinou výhradu, a sice vůči vaší arogantnosti.
Prodáváme kancelářské potřeby, a to v mnoha typech a barevných provedeních.
Všechny děti, a to hlavně ty menší, byly naprosto nadšené.

Rozhraní vět závislých a řídících

Jedna z nejčastějších chyb, s nimiž se setkávám, vyplývá z opomenutí toho, že vložená věta závislá (vedlejší) se od vět řídících musí oddělit čárkou z obou stran. To se samozřejmě týká i případů, kdy po větě závislé začíná věta řídící spojkou „a“.

Nabízíme vám větší domácí spotřebiče, které vám na přání rádi přivezeme, a také drobnou elektroniku.
Dlouze se zamyslel, protože takovou otázku vůbec nečekal, a potom v klidu odpověděl.

Když se setkají dva spojovací výrazy

Tohle je také poměrně častý zdroj chybek. Když se mezi větami setkají dva spojovací výrazy, z nichž každý náleží jedné větě, píše se čárka jen před prvním z nich – i když se jedná o spojku „a“. Raději pár příkladů:

Vrátil jsem se domů, a protože už bylo pozdě, šel jsem hned spát.
Sbohem, a kdybychom se víckrát nesetkali, bylo to překrásné a bylo toho dost.
Otočil se, a jak ji uviděl, hrůzou strnul.

Závěr

Doufám, že jsem vás tématem čárek před „a“ moc neznechutil. Pokud jsem na něco zapomněl (a je to dost možné, páč jsem sklerotik a tohle téma je dosti široké), dejte mi prosím vědět v komentářích. Pokusím se doplnit…

Nová kniha od šílených korektorů

Chcete umět dobře psát, ale tradiční učebnice vám přijdou nezáživné? Vydavatelství Zoner Press vydalo už třetí, znovu rozšířenou verzi naší knihy Pište správně česky – poradna šílených korektorů.