Nebojme se výpůjček

Nedílnou součástí vývoje každého jazyka vždy byly tzv. výpůjčky neboli slova převzatá z jiných jazyků, laicky cizí slova. Ve většině evropských jazyků najdete tisíce, někdy i desetitisíce takových přejatých výrazů.

A v každé době mají výpůjčky (respektive to, že je mnozí mluvčí přijímají a používají) své odpůrce. Přestože tito odpůrci sami používají spousty a spousty výpůjček z dřívějších staletí – na které jsou ovšem zvyklí –, brojí a horují proti výpůjčkám novým, které jim přijdou „nevkusné“ nebo „zbytečné“.

Ačkoli souhlasím s tím, že někdy zní přílišné používání tzv. „cizích slov“ až nuceně a také plytce, přijímání slov z jiných jazyků je obecně trend neškodný, ba přímo žádoucí. Může totiž velmi vhodně a prakticky obohacovat naši slovní zásobu. Pojďme se podívat, v jakých směrech.

Rozlišení stylu

I díky výpůjčkám může naše mluva lidově řečeno získat šťávu. K domácím výrazům neutrálního vyznění se totiž často přiřadí výpůjčka, která v jazyce získá místo lidového, veselého, někdy možná i lehce hanlivého slůvka.

V češtině na sebe tuto roli typicky berou slova přejatá z němčiny. Jen si vezměte třeba dvojici obličej – ksicht. Anebo účes – háro. Asi se mnou budete souhlasit, že v obou případech bychom jednotlivá synonyma použili v jiných kontextech a situacích a dávali jimi najevo odlišné emoce.

Někdy to znamená i lehkou odchylku ve významu. Není například tak docela totéž o někom říct, že se živí obchodováním a že se živí kšeftováním (výpůjčka z němčiny). To druhé totiž naznačuje poněkud nekalé obchodní praktiky. Podobně české učit se můžeme zintenzivnit použitím německého biflovat se, kde úplně slyšíme to nezměrné úsilí studiu věnované. Tím se dostáváme k…

Nové okruhy významu

Výpůjčky obohacují jazyk i v jiném směru. Běžně se totiž stává, že vedle původního, domácího slova se začne používat také slovo z jiného jazyka, které má ve svém jazyce stejný význam, ale v naší řečí se používá v mnohem konkrétnějším smyslu. A náš jazyk tak získává praktický výraz, kterým označí něco, na co by jinak spotřeboval sousloví nebo celou větu.

Uveďme jako příklad dva výrazy z latiny: kolaborace a konexe. V původním jazyce znamenají zhruba totéž, co české spolupráce a spojení. V češtině ale plní velmi praktickou úlohu. Nepopisují totiž jen tak nějakou spolupráci, respektive spojení – jejich význam se v češtině zúžil na jejich velmi specifický typ.

Kolaborace znamená spolupráci s nepřítelem a konexe zase spojení na někoho vlivného, kdo mi může pomoci. Není to snad pro češtinu obohacení? Neusnadňuje nám to se přesně a jednoduše vyjádřit?

Odborná terminologie

V oblasti odborných výrazů samozřejmě najdeme výpůjček obrovské množství, ať už se jedná o lékařství, techniku nebo IT. Jistě, všechny tyto odborné termíny bychom mohli nahradit tak, že vymyslíme, vlastně vykonstruujeme nějaký výraz český, podobně jako to dělali obrozenci.

Není to ale právě nejpraktičtější metoda, nehledě na to, že takové uměle vytvořené domácí výrazy nezní vždycky přirozeně a navíc nás pak izolují od zavedené mezinárodní terminologie v daném oboru.

Praktických výpůjček z tohoto ranku je spousta, ale můžeme si uvést třeba takové relé. Jde o slůvko z francouzštiny (relais), kde má mnohem širší význam (mj. zastávka), ale my jsme ho využili pro popis „elektrického spínače řízeného budicí energií přiváděnou do primárního obvodu a ovládajícího proud v sekundárním obvodu“. (Omlouvám se za tu složitou definici, ale v této oblasti jsem tak žalostně nedovzdělán, že mi nezbývá než překopírovat definici ze slovníku a modlit se, aby byla přesná.)

Závěr

Jak už jsme uvedli na začátku, je přirozené, že lidé nemají nic proti výpůjčkám, na které jsou zvyklí odmala, zatímco ty, které se v jazyce šíří až za jejich dospělého života, je dráždí.

Chápu lidi, kteří se ošívají při slovech jako fokusovat se, storka nebo fejk. A když někdo používá takové neologismy v každé druhé větě, zní to přinejmenším podivně. Ale faktem je, že je to pouze nezvyk. Některá z těch slovíček se možná nejen zaslouženě uchytí, ale dokonce češtinu obohatí, protože do ní přinesou významy nebo odstíny významů, případně barvitost, které bychom jinak neměli.

Například zmíněné fejk: Je to výstižný, jednoslabičný výraz, který má neobvykle široké využití. Zahrnuje jak podvrhy, tak různé padělky a někdy ho lidé používají i ve významu lži nebo podvodu.

Jazyk už si zkrátka vybere, co se mu hodí a co ne. Je určitě dobré volit vlastní slovník uvážlivě vzhledem ke kontextu a jiným okolnostem, ale výpůjčky jako takové nejsou zlo. Až vás zase bude příště dráždit nějaké to šedulování nebo badžet, vzpomeňte si, že podobně mohly lidi před staletími dráždit výrazy jako sobota, portrét nebo tanec. A vidíte – docela jsme si zvykli, ne?