Pokud by vám váš předek ze středověku nabízel „býkové maso“, neměl by na mysli nic jiného než nám dobře známé hovězí (od slova hovado = kus dobytka).
Spojení typu „maso býkové“ nebylo tehdy nijak neobvyklým vyjádřením. Stará čeština totiž ve větší míře než dnes vyjadřovala atributivní vztahy (blíže určující význam) pomocí shodného přívlastku, a to i tam, kde dnes použijeme přívlastek neshodný nebo spojení s předložkou.
Pokud si už ze školy uvedené pojmy nepamatujete, vysvětlíme, že shodný přívlastek se svým tvarem shoduje se jménem, které blíže určuje, např. býkové maso, býkovému masu, s býkovým masem… Naopak neshodný přívlastek stojí vždy za jménem a toto jméno nemá vliv na jeho tvar, např. maso býka, masu býka, s masem býka apod.
Z dnešního pohledu jsou tedy některá spojení, která se nám dochovala ve staročeských písemných památkách, až komická. Posuďte sami:
- nedostatek vodný (dnes: nedostatek vody)
- východ slunečný (dnes: východ slunce)
- vinné sbieranie (dnes: sbírání vína)
- trud cěstný (únava z cesty)
Věřte nebo ne, mnohá taková spojení by vás mohla úplně zmást. Co byste třeba řekli, že znamená přietelská válka? Asi vás napadne, že je to válka vedená přátelsky anebo s přátelskými úmysly, ale hned si uvědomíte, že takovou válku si lze představit jen stěží. No baže! Ono to totiž znamená válka mezi přáteli.
Podobně kdyby vám někdo hrozil, že vám dá pár kyjěvých ran, možná si řeknete, že to budou rány jako od Kyjeva. Ve skutečnosti vám ale hrozí několik ran kyjem.
Závěr seriálu
Dvanáctým dílem bychom naše putování po zajímavostech z historie naší mateřštiny (aspoň prozatím) uzavřeli. Ano, víme, jak nesmírně vás to mrzí. Ale nesmutněte – už teď pro vás připravujeme seriál nový. Jeho téma si ještě necháme pro sebe, nicméně slibujeme, že bude přinejmenším tak nudný, jako byl tento.
Takže pokud se vám na formě či obsahu seriálu něco líbilo nebo byste chtěli naopak něco vylepšit, neváhejte a napište komentář. Pokusíme se v dalším seriálu vyjít vašim představám vstříc.
Další díly
- Perličky z historie češtiny – 1. díl: změna v časování
- Perličky z historie češtiny – 2. díl: kde se vzalo F
- Perličky z historie češtiny – 3. díl: vznik Ř
- Perličky z historie češtiny – 4. díl: proč je Ú jen na začátku slov
- Perličky z historie češtiny – 5. díl: břímě vs. břemeno
- Perličky z historie češtiny – 6. díl: významová diferenciace
- Perličky z historie češtiny – 7. díl: tabuová slova
- Perličky z historie češtiny – 8. díl: proteze není protéza
- Perličky z historie češtiny – 9. díl: příklonka „-li“
- Perličky z historie češtiny – 10. díl: vejce, ale vajec
- Perličky z historie češtiny – 11. díl: problematický vzor „stavení“
- Perličky z historie češtiny – 12. díl: dáte si býkové maso? (právě čtete)
Prosím pokračujte v podobných perličkách, čtení seriálu mě baví.
Nejsem profik, pres jazyky, ale hodne mi toto pripomina polstinu – a asi neni divu protoze jeste pred 2–3 stoletimi byla cestina a polstina hodne podobna.
idle: Děkujeme. Snad vás tedy potěší, že další seriál bude ve velmi podobném duchu.
bono: Polština je spolu se slovenštinou, lužickou srbštinou a kašubštinou nám nejblíže příbuzný jazyk. Podobností je hodně, a čím dál jdete do historie, tím jsou si tyto jazyky podobnější, protože se vracíte k jejich společnému základu.
Díky za seriál, těšil jsem se na každý nový díl :-)
Vím, že tento seriál je již několik let uzavřen, ale neobjevila se v tomto údobí další zajímavá témata, která by si zasloužila ještě případné oživení? Mne by například zajímalo, jakými cestami čeština získala svou současnou sestavu sedmi pádů – zda se vždy lišila od latiny v ablativu na jedné straně a lokálu / instrumentálu na straně druhé, či došlo k nějaké evoluci jednoho systému ve druhý nebo divergenci od společného základu. V souvislosti s tím ještě, jak instrumentál „přišel“ ke svým použitím s předložkou a bez ní, druhým myšleno např. „půjdeme lesem“.
Další nápady:
Vznik spřežky „ch“ mi připadá celkem průhledný, pokud ovšem připustíme, že ji čeština převzala z latiny, kde se písmenem „c“ označovala hláska „k“. V dnešní anglické transkripci azbuky se používá spřežka „kh“.
Skvělý seriál a jako ostatní jsem si nemohl nevšimnout, že když uvádíte příklady slov z minulosti, která se transformovala do slov, jak je používáme dnes, tak ty starší verze připomínají dnešní slovenštinu nebo polštinu; naj vs nej, výslovnost písmena V atd. Jak je možné, že v češtině proběhly tak dramatické změny a v těchto dvou jazycích ne? A myslím, že se to týká a jiných slovanských jazyků, jelikož se mi zdá, že se čeština od ostatních slovanských jazyků liší nejvíce. Děkuji