Valná většina z vás přichází v té či oné podobě do kontaktu s cizími jazyky. Mnozí umíte německy, anglicky nebo třeba španělsky a i ti ostatní se občas setkávají třeba s latinskými frázemi nebo anglickými reklamními slogany. A tak jistě nikomu neunikla skutečnost, že i v jazycích, které
Proč Češi říkají „bejt“ místo „být“
Na žádost jednoho z našich čtenářů v diskusi jsme připravili krátké pojednání o tom, proč obecná čeština používá ve většině výskytů dvojhlásku „ej“ namísto spisovného „ý“. Obecné příčiny změn Jak podrobněji popisujeme v naší knize Pište správně česky, hláskové i deklinační změny v jazyce probíhají proto, že
Slovák, Polák a jiné nadávky
Nebojte – tento článek nebude v žádném případě hanlivý. Nedočtete se v něm nic špatného o příslušnících nám nejbližších slovanských národů. Ostatně v našich žilách koluje podstatný podíl polské i slovenské krve (díky, táto). Budeme mluvit o roli koncovky -ák v češtině. „Nadávací“ koncovka V češtině jakožto v jazyce flektivním
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 12. díl: dáte si býkové maso?
Pokud by vám váš předek ze středověku nabízel „býkové maso“, neměl by na mysli nic jiného než nám dobře známé hovězí (od slova hovado = kus dobytka). Spojení typu „maso býkové“ nebylo tehdy nijak neobvyklým vyjádřením. Stará čeština totiž ve
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 11. díl: problematický vzor „stavení“
Skloňování podstatných jmen patřících pod vzor „stavení“ je zvláště v jednotném čísle pěkně nepraktické. Proč? Protože tvary skoro ve všech pádech mají stejnou koncovku. Však se podívejte: 1. stavení 2. stavení 3. stavení 4. stavení 5. stavení 6. stavení 7. stavením Pro češtinu, která bohatou škálu koncovek nutně
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 10. díl: vejce, ale vajec
Oblíbený zdroj bílkovin, který nazýváme „vejce“, se skloňuje skoro ve všech pádech normálně: vejci, vejcem, vejcích… Jedinou výjimkou je 2. pád množného čísla, kde se náhle E mění na A: vajec. Proč máme vEjce, ale vAjec a vAjíčko? V našem seriálu už
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 9. díl: příklonka „-li“
„Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdélku?“ Slavný veršovaný citát z cimrmanovské scénky Elektrická sesle představuje zajímavé použití příklonného „-li“. Jsme totiž zvyklí, že tato příklonka se přidává k přísudku a vytváří tak větu podmínkovou. Například: Najdeš-li ho doma, zavolej mi. (První
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 8. díl: proteze není protéza
Výraz „protéza“ dobře známe z medicíny. V lingvistice se používá příbuzný pojem, totiž proteze. „Protetickými hláskami“ nazýváme hlásky přidané na začátek slova, aby se snáze vyslovovalo v proudu řeči. Určitě nejznámější a u nás nejrozšířenější protezí je přidávání hlásky V ke slovům začínajícím na O. Tedy
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 7. díl: tabuová slova
V dávných dobách lidé docela běžně věřili, že název určité bytosti nebo jevu má jakési sepětí s její podstatou. A že tedy vyslovením tohoto jména je například možné takovou věc přivolat. Známe to z náboženské oblasti – například v židovské kultuře se zhruba před dvěma tisíci
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 6. díl: významová diferenciace
Ve vývoji jazyka hrají zásadní roli hláskové změny. Z hlásek se stávají dvojhlásky, souhlásky se měkčí, výslovnost se zjednodušuje a tak dále a tak dále. Neustálé hláskové změny mají zajímavý vedlejší efekt: Výjimečně se totiž stane, že původní podoba slova (před hláskovou