Nebojte, nechci vám zakazovat, abyste občas použili v řeči nebo v textu nějaké to přivlastňovací zájmeno. Tahle slovní kategorie k češtině neodmyslitelně patří.

Ale začnu malou oklikou: Víte, jak vzniká naprostá většina stylistických chyb v textu? Tak, že autor nedokáže vystavět větu stejně přirozeně jako v hovorové řeči. Je zajímavé, že v mluvě (pokud to není nějaký oficiální projev, kde lidé žel také sklouzávají k umělé češtině) se málokdo stylistických prohřešků dopouští. Zcela přirozeně se totiž při mluvení řídí zásadami toho, jak se čeština vyjadřuje. To až při psaní začínají vznikat nepřirozené vazby a podivné větné konstrukce.

Problém s přivlastňovacím zájmeny

A teď se dostávám k das Pudels Kern čili k jádru pudla, jak by řekl Goethův Faust. Jedním z běžných stylistických nešvarů, který je zapříčiněný právě neschopností autorů přenést přirozené vyjadřování z mluvy na papír, je i používání přivlastňovacích zájmen tam, kde by bylo namístě použít zájmeno osobní či zvratné, nebo dokonce zájmeno žádné.

Asi si hned nepředstavíte, co mám na mysli, tak uvedu triviální příklad: Když vám nějaká nepříjemná tekutina vystříkne do očí, zvoláte „mé oči pálí“, nebo „pálí mě oči“? Určitě to druhé, viďte? V tomto typu vět čeština přirozeně používá zájmeno osobní (v tomto případě „mě“), a nikoli přivlastňovací (zde „mé“).

Jenomže v psaných textech často autoři nedokážou tuto zásadu dodržovat. Možná ne u tak nápadných příkladů, jako je ten, který jsem uvedl, ale to na věci nic nemění.

Celou situaci navíc zhoršuje fakt, že angličtina (zdrojový jazyk spousty překladů) to má právě naopak – v přivlastňovacích zájmenech se doslova vyžívá. I naše příkladová věta by v angličtině zněla „my eyes are burning“ (mé oči pálí). Zřejmě i v důsledku toho se s nadužíváním přivlastňovacích zájmen setkávám stále častěji.

Rád bych přispěl k tomu, že aspoň vám, našim čtenářům, se podaří tomuto prohřešku vyhýbat, a tak jsem z námi korigovaných textů vybral řadu příkladů, na kterých si celou problematiku ukážeme, aby vám přešla do krve. Rozdělil jsem je do tří skupin podle toho, zda je v dané větě či spojení lepší nahradit přivlastňovací zájmeno zájmenem osobním, zvratným, nebo žádným. A někdy je dokonce nejlepší použít vazbu se slovesem „mít“.

Zájmena osobní

V následujících dvojicích vět uvádím vlevo nejprve větu s přivlastňovacím zájmenem a vedle (vpravo) přirozenější variantu se zájmenem osobním.

  • Postaráme se o vaši registraci.  ×  Postaráme se vám o registraci.
  • Otírá se o jeho nohy.  ×  Otírá se mu o nohy.
  • Převrátilo to můj život naruby.  ×  Převrátilo mi to život naruby.
  • Tykadla vyrůstají hned za jejich kousacím ústrojím.  ×  Tykadla jim vyrůstají hned za kousacím ústrojím.

Zájmena zvratná

Jindy zní nejlépe, když přivlastňovací zájmeno nahradíme zájmenem zvratným, jako u těchto vět.

  • Sundal své tričko.  ×  Sundal si tričko.
  • Usekl svou ruku.  ×  Usekl si ruku.
  • Uklidil jsem svou garáž.  ×  Uklidil jsem (si) v garáži.

Zájmena žádná

Protože čeština je jazyk syntetický, umí dotvářet významové a vztahové vazby pomocí koncovek. Právě díky nim často nemusíme použít zájmeno vůbec. Například u sloves se obejdeme bez osobního zájmena, protože už sama koncovka tohoto přísudku nám odhalí, v jaké osobě mluvíme.

Nemusíme tedy říkat či psát „ přijdu“ nebo „oni skočili“, protože samotné koncovky ukazují, že první věta je v 1. osobě jednotného čísla a ta druhá ve 3. osobě čísla množného. Stačí „přijdu“ a „skočili“. Naopak angličtina používá zájmena častěji už proto, že tuto možnost nemá – „will come“ ani „jumped“ nám toho o osobě moc neřeknou. Proto angličtina zájmena uvede: „I will come“, „they jumped“.

A podobně dokáže pádová vazba nahradit i přivlastňovací zájmeno. Všimněte si zde:

  • Otáčejte své rameno.  ×  Otáčejte ramenem. (7. pád.)
  • Jeho hlava trhla.  ×  Trhl hlavou. (7. pád.)
  • své názory ustálené.  ×  Má názory ustálené. (Zde stačilo zájmeno jen vypustit.)

Sloveso „mít“

Tenhle trik by si měli vtlouct do hlavy hlavně překladatelé z analytických jazyků typu angličtiny a němčiny. Právě při překladech je totiž mimořádně těžké si uvědomit, že prostý převod některých vět s přivlastňovacím zájmenem je sice gramaticky možný, ale stylisticky nefunguje, protože čeština zde pracuje se slovesem „mít“.

Podívejte se na následující příklady. Věřím, že mi dáte za pravdu v tom, jaký rozdíl v přirozenosti mezi větami z obou sloupců je.

  • Vaše záda by měla být rovná.  ×  Záda byste měli mít rovná/rovně.
  • Moje názory jsou podepřené fakty.  ×  Názory mám podepřené fakty.
  • Jaké jsou vaše statistiky?  ×  Jaké máte statistiky?
  • Jejich displej je o 18 % větší.  ×  Mají o 18 % větší displej.

A přeformulování věty s využitím slovesa „mít“ se často hodí i tam, kde přímo o přivlastňovací zájmeno nejde, jako třeba tady:

  • Tělo tohoto modelu je velké.  ×  Tento model velké tělo.

Uplatňujme tedy i při psaní textů stejné zásady přirozeného vyjadřování, které platí v jazyce mluveném. A uvážlivá práce s přivlastňovacím zájmeny k tomu jistě patří.

Řekněte přivlastňovacím zájmenům ne
Štítky:

4 komentáře u „Řekněte přivlastňovacím zájmenům ne

  • 27. 2. 2020 (23:56)
    Trvalý odkaz

    „Určitě to druhé, viďte?“ – trochu offtopic, ale jaký je vlastn` infinitiv ke slovesu „viďte“? Asi to nebude „vidět“, to má imperativ „vizte“, a hlavně „viďte“ se zrakem IMHO moc nesouvisí.

    Reagovat
    • 29. 2. 2020 (15:38)
      Trvalý odkaz

      Děkujeme za dotaz. Nenechme se zde napálit – „viď“ a „viďte“ nejsou tvary žádného slovesa, takže infinitiv neexistuje. Jde totiž o citoslovce!

      Nicméně prapůvodně tato dvě citoslovce opravdu vznikla ze staročeského slovesného tvaru „vědě“ (neboli „vím“). Tento tvar častým používáním poklesl na příslovce a z něj na citoslovce. Hláska „i“ místo „e“ (tedy „viď“ místo původního „veď“) se do tohoto slůvka dostala pod vlivem podobného slovesa „vědět“, k němuž ho mluvčí začali podvědomě (nesprávně) přiklánět.

      Podobně vznikla v češtině třeba i částice „totiž“. Na částici zde totiž ustrnul původní slovesný tvar „to číš“ neboli „to čuješ“. Náhrada „č“ za „t“ opět vznikla kontaminací s jiným slovem, a sice „toť“.

      Reagovat
  • 28. 2. 2020 (2:52)
    Trvalý odkaz

    Chtělo by to ale trochu citu pro význam při tom svatém upalování zájmen:

    1. Jaké jsou vaše statistiky? × Jaké máte statistiky? – Není totéž. Mám statistické údaje od tří zdrojů. Mám své statistiky, pak statistiky vědců z Arkansasu, a statistiky České televize. Každá z těch tří statistik popírá zbylé dvě. Odpověď na „Jaké máte statistiky?“ a „Jaké jsou vaše statistiky?“ se bude lišit.
    2. Sundal své tričko. × Sundal si tričko. – Dovedu si představit, třeba při zkoušení „cizích“ triček v prodejně oděvů, může znamenat, že „sundal své tričko“ a „sundal cizí tričko“ má užitečnou dodatečnou informaci.
    3. Postaráme se o vaši registraci. × Postaráme se vám o registraci. – A když se postarají o registraci mé babičky nebo mého šéfa, což jsem přišel na úřad zařídit…
    4. Jeho hlava trhla. × Trhl hlavou. – Narazil nechtěně do zdi, až jeho hlava sebou trhla. Opravdu máte pocit, že „trhl hlavou“ je ta správná náhrada v tomto případě?

    Ona ta zájmena (a ty další věci, proti kterým v češtině brojíte) mají svůj nezastupitelný význam. Proto v češtině existují.

    Reagovat
    • 28. 2. 2020 (9:34)
      Trvalý odkaz

      Tak je jasné, že jsme ve všech uvedených příkladech počítali s tím, že jde o kontext, ve kterém zůstane význam zachovaný. Samozřejmě když sundávám tričko z horní police skříně, klidně napíšu „sundal své tričko“. Ale předpokládáme, že to naši čtenáři chápou. Vy z nich tak trošku děláte hlupáky.

      V jedné věci s vámi musím nesouhlasit: To, že se nějaké vazby či prvky objevují v psaných textech, určitě automaticky neznamená, že mají v češtině svůj význam a že proto v ní existují. Kolikrát se tam objevují jen proto, že autor se nedokáže vyjádřit přirozeně. A proti takovým věcem budu brojit vždycky, nezlobte se. Říká se tomu stylistická korektura a nabízíme ji klientům jako službu.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít