Každý jazyk, který používá nějaká skupina lidí v každodenní komunikaci, prochází neustálými změnami a vývojem. Je to přirozený a naprosto nevyhnutelný proces.

Ať už jde o změnu pádové koncovky, zmizení jedné hlásky v konkrétním slově, plošnou změnu jedné hlásky v jinou nebo třeba používání nového slova či slovního spojení, takové změny nastávají z různých příčin.

Někdy je to snaha mluvčích uspořit artikulační energii, v jiném případě třeba reakce na některou změnu dřívější a ještě jindy sehraje svou roli vliv jiného jazyka. Vždy však tyto změny probíhají živelně a podvědomě.

V naprosté většině případů jsou každopádně iniciátorem a motorem takové změny lidé s nižším vzděláním a sečtělostí. Proč? Je to logické – lidé, jejichž denním chlebem je práce s jazykem a kteří přečetli a stále čtou hodně textu napsaného podle stávající kodifikace spisovného jazyka, si tím podvědomě upevňují stávající podobu slov a slovních spojení. Navíc nemají takovou tendenci zanášet do své řeči slova či spojení vytvořená vlastně chybně. Proto to nejsou oni, kdo v jazyce vytváří změny, ale logicky lidé, kteří se spisovnou češtinou tolik do styku nepřicházejí.

Vyjádření shodnosti

Vznik nové koncovky, vazby či podoby slova je samozřejmě postupný, ale v některých případech netrvá zase tak dlouho, aby nebylo možné ho sledovat v rozpětí řekněme několika let. A tak i dnes (pokud vám není teprve deset) můžete ve svém jazykovém prostoru slýchat nebo i v textech vidět slova a vazby, na něž si třeba z dětství či mládí nepamatujete. Jedním z takových případů je i vazba „ten stejný“.

Shodnost dvou či více jevů můžeme v češtině vyjádřit více způsoby. Tím nejformálnějším je použití zájmena týž (příp. jeho varianty tentýž) a jeho příslušných tvarů:

  • Je to týž muž.
  • Je to tentýž muž.

Jenomže skloňování tohoto zájmena dá člověku zabrat. V různých rodech a pádech vznikají tvary jako touž, titíž, tomtéž, týmiž a podobně, takže se nemůžeme divit, že toto slůvko pomalu zastarává a mluvčí ho nahrazují jednoduššími způsoby, jak shodu vyjádřit:

  • Je to stejný muž.
  • Je to ten samý muž. (Což je patrně kalk – doslovná nápodoba – německého „das selbe“.)

Vazba pro nové tisíciletí

Fascinující vývoj, který můžeme my všichni – až na ty nejmladší ročníky – sledovat na vlastní oči, spočívá v tom, že mnozí mluvčí si začali oba poslední uvedené výrazy (stejný a ten samý) plést dohromady, zkombinovali je a vytvořili jakýsi hybrid:

  • Je to ten stejný muž.

Jestli vám tahle vazba trhá uši, svědčí to o tom, že patříte mezi ony sečtělejší příslušníky populace, kteří jsou zvyklí na stávající podobu češtiny. Tato vazba, vzniklá vlastně chybou, se totiž šíří až v posledních letech a prozatím se nestihla uhnízdit v naší mateřštině natolik, aby ji ve větší míře přijali i kultivovaní mluvčí.

Díky údajům z Českého národního korpusu můžeme krásně zmapovat, jak se tato novinka v češtině postupně šíří. Ještě v 90. letech vykazuje korpusový vzorek českých textů jediný výskyt, který navíc patrně vznikl omylem spíše dodatečnými úpravami textu. Jde o český překlad (1994) známé knihy „Zářivá světla velkoměsta“ od Jaye McInerneye. (Kniha je známá díky tomu, že používá velice netradiční „du formu“ vyprávění čili líčí události ve 2. osobě.)

Následuje další izolovaný výskyt až v roce 2001 a pak až v roce 2006. Skutečný rozkvět pak tato vazba zažila v roce 2008, kdy počet výskytů v korpusu skokově narostl na desítky případů. Dá se tedy říct, že můžeme takřka v přímém přenosu sledovat nástup nové vazby v posledních deseti patnácti letech.

Malé doporučení na závěr

A co čeká tuto vazbu v budoucnosti? Jazykový vývoj je ošemetné předpovídat. Ale soudě podle toho, že ji vídám a slýchám stále častěji, si troufnu odhadnout, že vazba bude nadále upevňovat svou pozici a postupně ji bude stále více přijímat za svou i vzdělanější část populace.

Prozatím je stále pociťována jako stylisticky nižší způsob vyjádření a dovolím si vám doporučit, abyste se jí v případech, kdy píšete text vyšší stylové úrovně, vyhýbali. Jsem si ale skoro jistý, že toto mé doporučení bude už za pár let neaktuální.

Novinka v češtině – vazba „ten stejný“
Štítky:    

2 komentáře u „Novinka v češtině – vazba „ten stejný“

  • 15. 4. 2020 (1:22)
    Trvalý odkaz

    Nejsem expert na lingvistiku, ale při čtení článku mě napadly dva faktory, které mohly mít vliv na prosazení této vazby:

    1. U slovního spojení „ten samý“ mám vryté v paměti, že je to nespisovné. Podobně jako u různých hyperkorektních slov a vazeb tu bude tendence hledat spisovnou alternativu.
    2. Vliv anglického „the same“.
    Reagovat
    • 15. 4. 2020 (13:54)
      Trvalý odkaz

      Děkujeme za reakci, jsou to zajímavé postřehy. Spojení „ten samý“ se vnímalo jako hovorové (nespisovné ne, to je jiná kategorie) asi právě kvůli tomu, že šlo o kalk z němčiny. Dnes už se ale vývoj posunul tak, že toto spojení běžně používají i kultivovaní mluvčí.

      Pokud jde o vliv „the same“, možné to je. Vliv angličtiny je jasně patrný ve vzniku moderních vazeb jako „být s něčím v pohodě“ nebo „je to o tom, že…“. Ale přesto jsem zdrženlivý. Nějak se mi nechce věřit, že by zde mohl vliv na jazykové zvykosti Čechů uplatnit určitý člen (the), když čeština určitý člen nemá („ten“ je ukazovací zájmeno). Ale těžko zde vyřknout jednoznačný soud.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít