Ta báječná česká slovesa!

Toto nebude lingvistický článek ani odborné pojednání, ale oslavná óda. Óda na tu nádhernou výrazivost, kterou našemu jazyku dodává jeho práce se slovesy. Neříkejte, že jste si toho ještě nevšimli.

Naše mateřština dokáže přidáváním rozličných předpon a přípon, ale také pomocí kombinace s konkrétními vazebnými pády přidávat myšlence nejenom odstíny významu, ale zároveň vynalézavě měnit či pozměňovat citové zabarvení. Nashromáždil jsem pro vás pár příkladů, na kterých je to krásně vidět.

Odstíny významu

Začneme těmi jemnými nuancemi ve významech. Pestrá paleta všelijakých předpon dokáže se slovesem dělat divy. Velmi často se uvádí známý příklad se slovesem odpoposedávat si, kam se nashromáždilo tolik různých upřesnění významu, že převod do angličtiny by vyžadoval osm slov – „to sit a little bit aside several times“.

Ale není to zdaleka jediný případ. Všimli jste si někdy slovesa porozutíkat se? Toto jediné sloveso, aniž bychom mu museli přidávat číslo nebo osobu, popisuje činnost skupiny lidí, nikdy jednotlivce. Členové této skupiny se rozprchnou na různé strany, chaoticky a ještě časově nesynchronně. To vše vyjádřeno jediným slovem! A zase se můžeme pobavit překladem do jiného jazyka, tentokrát němčiny: „sich einer nach dem anderen auseinanderlaufen“. Jinak to v jazyce Goethově prostě nevyjádříte.

Potřebujete popsat, že vás někdo při jedné příležitosti opakovaně a cíleně haněl? Pak si vystačíte s jediným slovem. Stačí říct, že vás pozurážel, a všechno to tam máte.

A co takové koncovky? Když v souvislosti s něčím (třeba určitým energetickým nápojem) prohlásíte nakopne vás, je to veskrze pozitivní sdělení, ale stačí pozměnit koncovku (a tím vid) na nakope vás – a význam je náhle zcela opačný!

Citové zabarvení

Podívejte se, jak nám naše úžasná slovesa pomáhají vyjádřit emoce. Představte si, že se celý den věnujete nějakým pracím kolem domu, ale vaše drahá polovička, místo aby vám pomohla, tráví čas v bazénu. Pokud jí to chcete vytknout, vůbec nemusíte sahat ke kritickým slovům, stačí přidat kouzelné zvratné „si“: „Tak já se tady můžu sedřít a ty si tady plaveš!“

V jiném kontextu, s jinou předponou, ale ono „si“ nese docela jiné emoce. Vždyť porovnejte věty „jdu plavat“ a „jdu si zaplavat“. V té druhé větě úplně cítíte to rozkošnictví, které cítí člověk, který dělá tu činnost jen a jen pro sebe, pro své potěšení, zkrátka „si“. Jde si zaplavat.

Jenomže vaše drahá polovička, která se místo práce na domě rochní v bazénu, vám nezůstane nic dlužna. Využije bohatost české práce se slovesy a trefně vyjádří své pocity větou: „No jo, ty se mě naotravuješ.“ Není pozoruhodné, co s citovým zabarvením věty udělalo použití předpony „na-“ a zvratného zájmena „se“?

Je zajímavé, že tato specifická vazba „se“, předpona „na-“ plus druhý pád se používá jen v negativní souvislosti: „nabuzerovat se někoho“, „naotravovat se někoho“ apod. Přitom to vlastně ani není až tak záštiplné vyjádření. V podstatě z toho cítíme, že dotyčný spíš tak hudruje, ale není doopravdy naštvaný. To všechno v té vazbě najdeme.

Lidová tvořivost

Nejkrásnější na tom je, že škála různých předpon, přípon a vazeb je natolik široká, že se při tvorbě významových odstínů vůbec nemusíme omezovat na slova podchycená ve slovnících. Lidé kolem nás (i my sami pochopitelně) slovesnou kreativitu pro vyjádření svého rozpoložení a myšlenek běžně využívají.

Třeba takové tenistky jsou v tomto ohledu – aspoň soudě dle rozhovorů se zástupci médií – velice tvořivé. Nejen že se od nich dozvíte, že při přestávce v šatně se vyzuřily, ale také vám někdy vysvětlí, že prohrály, protože se vykazily. To znamená, že vlastními chybami darovaly soupeřce vítězství (aspoň myslím).

Svět sportu je v téhle oblasti vůbec aktivní. O rozhodčím občas slyšíte, že připískával, a tohle jediné slůvko vám stačí k tomu, abyste pochopili, že pískal stranicky, nefér, aniž byste takové výrazy museli výslovně uvádět. Jenže ve slovese „připískávat“ je ještě jedna nuance: Ona předpona „při-“ navíc nese myšlenku toho, že rozhodčí nestranil až tak dramaticky, výrazně, jen trochu. Jen občas „připískl“, jakoby přidal k rozhodnutí něco navíc, co tam být nemělo.

A takové ty věty z běžného života jako „mám na PC spoustu hudby, co jsem napirátil“ jsou jen dalším dokladem toho, jaké možnosti nám naše slovesa nabízejí. Vždyť převést metaforické „pirátství“ do slovesné podoby a ještě mu přišpendlit předponu, abych vyjádřil ono nashromážděné množství, je jednoduše geniální! A přitom na to stačí jazykový cit běžného mluvčího.

Tož tak. Nejsou ta česká slovesa báječná?