Celkem rozšířeným stylistickým nedostatkem jak v mluvené řeči, tak v psaném textu je nahrazování přirozených tvarů druhého a třetího stupně přídavných jmen (rychlejší, nejrychlejší) alternativami se slovy „více“ a „nejvíce“: více rychlý, nejvíce rychlý. Proč tuto chybu děláme? A je to vždycky špatně?
Proč ta alternativa vůbec vznikla?
Upřesňovat odstíny významu slov a specifikovat jejich pozici ve větě lze obecně dvěma způsoby: Jedním z nich je syntetická metoda, kdy takové slovo ohýbáme. To znamená, že dané slovo nějak pozměníme – přidáme předponu či příponu nebo změníme koncovku. Tento postup je charakteristický i pro češtinu, která je tedy typicky syntetickým jazykem. Klasické stupňování rychlejší, nejrychlejší je ukázkou právě syntetického vyjadřování.
Existuje ale i jiný způsob: Můžeme změnit slovosled nebo přidat další slovo – této metodě se říká analytická. Například můžeme stupňovat slovo rychlý přidáním dalšího slova a vznikne více rychlý. Typickými zástupci analytických jazyků jsou mj. i nejrozšířenější jazyky světa jako angličtina, francouzština nebo španělština.
Vtip je v tom, že upřesňovat významy slov nebo jejich mluvnickou pozici analytickou metodou je pro lidský mozek snazší. Zkrátka vybavit si z toho velkého množství předpon, přípon a koncovek tu jednu správnou je pro naši mysl náročnější než do věty jednoduše „šoupnout“ slovo navíc.
A proto se i v jinak syntetických jazycích, jako je čeština, mnohdy prosazují nové, analytické vazby namísto (nebo vedle) původních syntetických. Vezměte si příklad: Porovnání dvou prvků se původně v češtině dělo synteticky, tj. změnou pádové koncovky:
- Slavia byla v zápase lepší Sparty.
Dnes už je taková vazba notně zastaralá, protože se vedle ní zcela prosadila jiná, která je pro mluvčí snazší. Využívá analytickou metodu, tedy přidání slova, v tomto případě spojku „než“:
- Slavia byla v zápase lepší než Sparta.
A úplně ze stejné příčiny mluvčí a autoři často sáhnou po stylisticky nečistém stupňování se slovy „víc“ a „nejvíc“:
- Tento lék patří mezi ty víc používané.
- Tento lék patří mezi ty nejvíc používané.
Podvědomě zde tíhneme k variantě, která vyžaduje o něco menší myšlenkové úsilí. Jde totiž i o to, že náležité stupňovací koncovky se u jednotlivých přídavných jmen liší: Někdy je to -čí, jindy -ší a ještě jindy jsou možné obě varianty. Také to nám řádné stupňování komplikuje, i když jsme rodilí mluvčí.
Není to vždycky chyba
Navíc je třeba přiznat, že jsou situace, kdy je „analytické“ stupňování přídavných jmen nevyhnutelné. Co když chcete vyjádřit trochu rozvitější myšlenku? Upravme teď výše uvedený příklad:
- Tento lék patří mezi ty nejvíce a nejdéle používané.
Potřebujeme vytvořit třetí stupeň se dvěma různými významy: Daný lék používá 1. hodně lidí a 2. používají ho už dlouho. S prostým „nejpoužívanější“ si tady nevystačíme. Čistě teoreticky bychom mohli trvat na formulaci typu „tento lék patří mezi ty nejpoužívanější a také nejdéle používané, ale jistě se shodneme, že to je po stylistické stránce naprostá tragédie. S analytickým stupňováním se zde smíříme – je to v tomto kontextu praktické řešení.
Za běžných okolností ale určitě všem doporučujeme, aby se drželi pro češtinu přirozeného stupňování syntetického. Nesporně jde (aspoň zatím) o vyšší stylistickou úroveň.