Nebojte – tento článek nebude v žádném případě hanlivý. Nedočtete se v něm nic špatného o příslušnících nám nejbližších slovanských národů. Ostatně v našich žilách koluje podstatný podíl polské i slovenské krve (díky, táto). Budeme mluvit o roli koncovky -ák v češtině.

„Nadávací“ koncovka

V češtině jakožto v jazyce flektivním hrají samozřejmě koncovky významnou úlohu. Slouží nám k upřesňování významu – ale kromě toho s sebou někdy nesou i určitý emocionální náboj.

Možná jste si už všimli, že konkrétně koncovka -ák mívá výrazně negativní nádech. Většinou se objevuje u slov, která rozhodně nelze mínit jako pochvalné tituly. Spíš jsou výrazem averze, či dokonce opovržení: bídák, rypák, matlák, hlupák, darebák, sviňák, trapák… Případně se slova končící na -ák uplatňují při popisu lidí v nepříznivé životní situaci – vzpomeneme si třeba na nuzáka, chudáka či žebráka. Zato na vzdělaňáka nebo bohaťáka nenarazíte. On ani ten chytrák nebývá míněn zrovna pochvalně.

Dobře je to vidět na dvojici slov, která se v lidové mluvě používají k popisu, ehm, bytově potřebných. Mám na mysli výrazy bezďák a bezdík. Určitě se shodneme, že „bezďák“ je dosti neuctivé označení, které asi těžko použije někdo, kdo chce dát najevo soucit s jejich nešťastnou situací. Zatímco „bezdík“ nám zní mile, snad trochu dětsky a rozhodně přívětivě.

Mezi nečetné výjimky můžeme zařadit třeba slova dobrák nebo slušňák. I ta však patrně vznikla jen napodobením koncovky u slov dříve uvedených.

Sousedské vztahy

Negativní nádech koncovky -ák Češi využili, když vytvářeli pejorativní označení pro příslušníky některých okolních národů. Jak vám zní výrazy Rakušák nebo Rusák? Ne moc přátelsky, viďte?

No dobře, namítnete možná, ale co zcela neutrální výrazy Slovák a Polák? To přece nejsou žádné nadávky!

Chyba lávky – i když to ví málokdo, tato označení pro naše sousedy původně Češi používali ve stejně pohrdavém duchu jako třeba toho Rakušáka. Jenomže na ně asi nadávali tak často, že se označení s koncovkou -ák uchytila a dnes už je považujeme za výchozí a stylově neutrální.

A jak se tedy Polákům a Slovákům říkalo „správně“? U Slováků odvodíme původní tvar snadno – využijeme ženskou verzi Slovenka. Když odstraníme ženskou koncovku -ka, zbude tvar označující mužského příslušníka tohoto národa: Sloven. Analogicky už si možná dovodíte i původní označení pro naše severní sousedy. Byli to Polané. Neuctivá označení Slovák a Polák se ale tak rozmohla, že původní výrazy zcela vytlačila.

Teď ještě rozklíčovat, kde se vzali Taliáni, Němčouři a Žabožrouti…

Slovák, Polák a jiné nadávky
Štítky:    

4 komentáře u „Slovák, Polák a jiné nadávky

  • 8. 1. 2019 (4:26)
    Trvalý odkaz

    Myslím, že jste to hodně silně překombinovali, příliš jste zapojili „chtění otcem myšlenky“, příliš příliš přespříliš fantazie, a nemáte vůbec pravdu. Chápu, že je senzační udělat z -ák víceméně nadávku – a pak hned udělat předčasný závěr, že názvy národů/etinik/atd. jsou nadávky.

    Blonďák, chlapák, báječňák, úžasňák – moc jste to s těmi nadávkami netrefili.

    Koncovka -ák ani náhodou není nadávací koncovka.

    Jak je správně a „nenadávajícně“ podle vás „Hanák“? Co žabák, jaká je to nadávka?

    Koncovka -ák je expresivní, PŘEHÁNĚCÍ, a tak trochu na pomezí spisovnosti, nespisovnosti, a ležírnosti. To je její účel, nikoli nadávat. Také je to koncovka převelice plodná.

    Reagovat
    • 8. 1. 2019 (11:10)
      Trvalý odkaz

      My také nepíšeme, že koncovka -ák je nadávací vždy. Všimněte si v článku formulací jako „MÍVÁ negativní nádech“ a „VĚTŠINOU se objevuje…“. Jak sami přiznáváme, objevuje se i slov bez negativních konotací (ačkoli báječňáka ani úžasňáka bych mezi ně nepočítal, to jsou uměle vytvořené výrazy, které se nepoužívají).

      Každopádně to, že výrazy Slovák a Polák byly původně označeními pejorativními, je prosím historický fakt. Najdete to v odborné literatuře.

      Reagovat
  • 2. 2. 2019 (15:41)
    Trvalý odkaz

    Zajímavé, že Rusák mi sice zní jako nadávka, ale Rakušák ne. Stejně tak „Moravák“ mi přijde do běžné řeči vhodnější než tvar Moravan, který mi zní spíše jako oficiálnější v běžné řeči nepatřičný tvar.

    Možná to bude tím, že koncovku „ák“ beru jako normální koncovku, ale pokud je ta koncovka nadbytečná („Rus-ák“, „Čech-ák“, …), má to ten pejorativní nádech.

    Doufám, že moje příjmení taky není nic pejorativního.

    Vít Šesták

    Reagovat
    • 3. 2. 2019 (22:14)
      Trvalý odkaz

      Ono to s tím vnímáním do jisté míry individuální určitě bude.

      Jinak třeba Karel Kryl se v rozhovorech označoval za „Moraváka“, ale do podtitulu své písně Bílá hora dal tu oficiální podobu – „Poslední Moravan“.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít