Dalším nápadným rysem angličtiny, jehož původ se pokusíme objasnit, je dvojí stupňování přídavných jmen. Zatímco některá adjektiva se stupňují přidáním koncovek -er a -est ke kmeni (great – greater – the greatest), u jiných se předsazuje pomocné slovo (beautiful – more beautiful – the most beautiful).
HISTORIE ANGLIČTINY – 7. díl: absence dvojí negace
Pod tímto zdánlivě složitým názvem se skrývá jazykový jev dobře známý z češtiny: Jestliže formulujeme myšlenku v záporu, v řadě případů vyjádříme tuto negaci vlastně dvakrát. Všimněte si třeba vět „nemám žádné auto“ či „nevidím nic“. Z logického hlediska by se tyto myšlenky vyjádřily
HISTORIE ANGLIČTINY – 6. díl: pomocné „do“
Bezesporu jedním z nejzajímavějších rysů anglické skladby je používání pomocného „do“ v otázkách a v negaci. Už na základní škole jsme se učili skládat základní věty typu „do you ride?“ a „I do not ride“. Pokud jste četli i minulé díly našeho seriálu, asi vás teď
HISTORIE ANGLIČTINY – 5. díl: prameny poznání o jazyce
V článcích, které se zabývají dějinami angličtiny, jsme už uvedli mnoho informací o tom, jak se vyvíjela ta která hláska a jak se různá slova vyslovovala v jednotlivých historických obdobích. Následuje logická otázka, odkud to všechno víme. V minulých staletích (vyjma doby moderní) se
HISTORIE ANGLIČTINY – 4. díl: Velké samohláskové posouvání
Jako „Velké samohláskové posouvání“ (Great Vowel Shift) označujeme proces, který se v angličtině odehrál především v období rané nové angličtiny (Early Modern English), tedy zhruba v letech 1500–1650. V této době změnila velká část samohlásek svou kvalitu neboli zvukovou platnost. Především to platí o samohláskách
HISTORIE ANGLIČTINY – 3. díl: chaotický pravopis
Před více než sto lety britský spisovatel Jerome Klapka Jerome napsal o své mateřštině toto: „Anglická výslovnost je překážkou našeho postupu. Anglický pravopis byl asi určen hlavně k tomu, aby jím byla výslovnost zakuklena. Je to vtipný nápad, jak zabránit, aby příliš
HISTORIE ANGLIČTINY – 2. díl: ztráta flexe
Pojem „flexe“ je vám asi většinou znám, ale pro jistotu připomeňme, že jde o ohýbání slov (skloňování, časování), jehož účelem je vyjádřit mluvnický vztah daného slova ke zbytku věty. Jestliže tedy přidáme ke slovu Petr koncovku -ovi, vyjadřujeme tak třetí nebo
HISTORIE ANGLIČTINY – 1. díl: podivná slovní zásoba
Poté, co jsme se v nedávném seriálu podívali na zoubek historii češtiny, uzrál čas, abychom se dozvěděli něco také o světovém jazyce č. 1 – angličtině. Je to řeč, která bezesporu dominuje současnému globalizovanému světu, a aspoň základní znalost angličtiny se dnes stává
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 12. díl: dáte si býkové maso?
Pokud by vám váš předek ze středověku nabízel „býkové maso“, neměl by na mysli nic jiného než nám dobře známé hovězí (od slova hovado = kus dobytka). Spojení typu „maso býkové“ nebylo tehdy nijak neobvyklým vyjádřením. Stará čeština totiž ve
PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 11. díl: problematický vzor „stavení“
Skloňování podstatných jmen patřících pod vzor „stavení“ je zvláště v jednotném čísle pěkně nepraktické. Proč? Protože tvary skoro ve všech pádech mají stejnou koncovku. Však se podívejte: 1. stavení 2. stavení 3. stavení 4. stavení 5. stavení 6. stavení 7. stavením Pro češtinu, která bohatou škálu koncovek nutně